Je zřejmé, že do zahrady nepatří jenom stromy, keře a květiny, ale i doplňková zařízení a stavby. Lze říci, že vedle biologických prvků (živých), které se v čase a prostoru proměňují, ale které v našich podmínkách vlastně dělají zahradu zahradou, jsou pro pobyt v zahradě a jejímu aktivní využívání nutné i další prvky, tzv. neživé.

V našich podmínkách je málo zahrad, které nemají oplocení. Hlavními důvody jsou především ochrana majetku, potřeba navození pocitu bezpečí a zachování našeho soukromí či bezpečnosti dětí. Proti tomu nelze nic namítat. A tak na plochách zastavěných rodinnými domy vznikají oplocení, která připomínají hradby. Často při vynaložení značných finančních prostředků a mnohdy zbytečně. Ať se nám to líbí nebo ne, náš dům i zahrada jsou součástí určitého prostředí. Svým oplocením by se tedy měly podílet i na jeho vzhledu. Nakonec i toto prostředí se promítá do kvality prostředí, ve kterém budeme bydlet.

V území se starší rodinnou zástavbou bývají velké problémy s výběrem vhodného typu oplocení. Za pokus stojí všímat si prvků, které se v daném území objevují. Obecně je vhodné použít některé prvky spíš na vesnici, jiné ve městě. Oplocení kombinované z neživých prvků s živým plotem, předsazeným před pevné oplocení, je jednoduchým a funkčním řešením, které se hodí do různého prostředí. Podle situace lze živý plot vysázet i z vnitřní strany zahrady.

Chlad betonu lze snadno oživit

Mezi neživé prvky zahrady patří zpravidla všechny přístupové a příjezdové trasy. Proč zpravidla? Protože dnes existuje řada způsobů jak i tyto prostory řešit jako živé, zelené. Jedním příkladem za všechny je použití zatravňovacích panelů (z recyklovaných materiálů) s vysokou pevností. Předpokladem úspěchu však je, že dodržíme doporučené technologie založení a udržování.

V podstatě cizím, neživým prvkem je pro zahradu zpevněná plocha odpočívadel s doplňkovým zařízením (ohniště, krb, pergola, okrasná zídka nebo nábytek). Do stejné skupiny patří i bazén ke koupání, drobné doplňkové stavby (altány, fontány, vodotrysky) nebo hospodářské objekty (skleníky, kůlny) apod.

Dřevěné posezení v blízkosti vzrostlých jehličnanů působí přirozeně.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Není vůbec nic jednoduchého začlenit tyto prvky do zahrady tak, aby svým umístěním se zahradou splynuly, aby nerušily její vzhled, charakter. Především je to volba vhodného materiálu jednotlivých prvků – buď navodí jejich souvislost s prostředím zahrady, nebo naopak vyvolá pocit nelibosti nesouladu. Vyvolání kontrastu může být záměrem projektanta, a pak je založeno na znalosti, nikoli na neumění, ale je otázkou vkusu a citu, nakolik je kontrast nutný.

Pro stékající vodu z horních partií zahrady můžeme vytvořit kamenné koryto.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Zahrada je zahradou, když je zelená

Zahrada v evropských podmínkách (kromě typu zahrad meditativních japonských, založených na symbolice prvků neživých) je zahradou právě tehdy, použijeme-li živé prvky, a sice: listnaté a jehličnaté stromy, keře, popínavé rostliny, pereny (trvalky), skalničky, okrasné druhy cibulovin, trávy, hlíznaté rostliny, bambusy, ostřice, dvouletky (květiny kvetoucí druhým rokem po výsadbě), letničky (vykvétající a současně zanikající v roce výsadby), vodní a bažinné rostliny, kaktusy a sukulentní, suchomilné rostliny. Druhová pestrost rostlin je tak ohromná, že neexistuje prostředí, pro které by nebylo možné nalézt vhodnou druhovou skladbu rostlin.

Jehličnany jsou zelené až na výjimky po celý rok. Vyznačují se vysokou tvarovou rozmanitostí. Tvar stromku lze ovlivnit zaštipováním mladých, ještě měkkých výhonků.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Četné publikace zahrnují rozsáhlé seznamy rostlin, které jsou vhodné k výsadbě v tom či onom prostředí, k tomu či jinému účelu (živé ploty, pokrytí půdy jako náhrady trávníku, a to na stinných i osluněných místech, rostliny, které snesou krátkodobé sešlapání, a jsou proto vhodné k výsadbě mezi dlažbu, rostliny do spár zídek aj.). Takové publikace mohou být jak inspirací, tak užitečným rádcem.

Výběr rostlin rovněž ovlivňují půdní charakteristiky. Pro jílovité půdy, půdy těžké, často mokré až zamokřené je výběr zúžen na ty druhy, které snesou dlouhodobé zatopení a přemokření půdy. Podle obsahu živin v půdě a její půdní reakce volíme druhy, které např. snášejí či přímo ke svému zdravému růstu vyžadují vápník; naopak existuje poměrně velká skupina rostlin, které vápník nesnášejí a vyžadují až kyselou půdní reakci.

Barvy znamenají proměnlivost života

Při výběru rostlin do zahrady hraje roli barevnost olistění při rašení, během vegetace a na podzim, ale i kvetení. Některé druhy vykvétají dokonce ještě během posledních zimních měsíců, některé naopak velmi pozdě na podzim. V zahradě se jistě uplatní i tvarová různorodost listů. Za všechny uveďme proměnu např. Wistaria sinensis , pnoucí liánu, která na jaře raší světlounce zelenými výhony, aby v plném květu obalila nosné konstrukce oblakem fialových, převislých hroznů květů a na podzim se obarvila svítivou zlatistou barvou. V zimě zachumlaná do sněhové peřiny evokuje svou bizarností představu cizích krajin.

Ve výčtu znaků, kterými se jednotlivé skupiny rostlin od sebe liší, by bylo možné pokračovat. Jedno však jasné je: k tomu, aby vedle sebe v zahradě mohly růst – a zdárně růst – různé rostliny, je třeba o nich hodně vědět.

Zahradu zabydlujeme podobně jako pokoj. I maličkosti ji dokáží zútulnit.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ