Stavíme terasu

Obytná terasa nebo odpočinkový prostor nabízí úžasnou atmosféru při posezení v zahradě. Je snadno udržovatelná, trvanlivá a všestranně užitečná – mohou si zde hrát děti, dospělí mohou pořádat rodinné akce a oslavy, nebo se jen tak oddávat odpočinku a vychutnávat klid prostředí. Krásnou terasu přitom zvládne vybudovat každý trošku šikovnější domácí kutil.

Při výběru materiálu volte možnost sladění s přístupovými cestami a dalšími odpočinkovými prostory

Foto (C) SEMMELROCK STEIN + DESIGN DLAŽBY, a. s.

Dvakrát měř a jednou řež platí i zde. Dříve než se pustíte do práce s kladívkem, pilou a šroubovákem, věnujte pozornost svinovacímu metru, tužce a papíru. Zaměřte rozměry, promyslete konstrukci a případně si i nakreslete od ruky, jak by měla terasa vypadat. Díky pečlivé přípravě si vypočítejte, kolik nosníků, palubek a spojovacího materiálu budete potřebovat. Usnadníte si práci a hlavně – ušetříte peníze za zbytečné přebytky materiálu.

Velikost terasy plánujte tak, aby se palubky musely podélně co nejméně řezat. Omezíte tím usazování špíny a působení vody na samotný materiál. Pro stavbu terasy můžete volit materiál podle nejrůznějších požadavků – podle ceny, plánované životnosti nebo celkového pojetí. Z dřevin, rostoucích v našich přírodních podmínkách, je cenově nejvýhodnější smrk. Z hlediska kvality a životnosti je ale výrazně lepší borovice nebo modřín. Jejich dřevo je velmi bohaté na pryskyřici – ta sice pomáhá dřevo chránit před vlhkostí, ale je méně praktická, protože se vylučuje i na povrch. Vyžaduje proto další povrchovou úpravu dřeva, například namoření a lakování, protože jinak je všude se lepící pryskyřice spíše na obtíž. Impregnaci dřeva však doporučujeme i tak. Z listnatých dřevin se uplatní také například buk, dub či akát. Stále častěji se však setkáte i s aplikací exotických dřevin či průmyslově vyráběného dřevoplastu. Dnešní trh tedy nabízí skutečně nepřeberné množství materiálů jednotlivých prvků i celých stavebnicových systémů – jejich výběr je otázkou preferencí, především cenových možností a vzhledové atraktivity.

Přípravě podkladu pro stavbu terasy je třeba věnovat mimořádnou pozornost. Pečlivost založení spolurozhoduje o životnosti terasy.

Foto (C) SEMMELROCK STEIN + DESIGN DLAŽBY, a. s.

Základní podmínkou spokojenosti s terasou je příprava stanoviště. Aby nebylo dřevo v přímém kontaktu s půdou a vlhkostí, je důležité připravit štěrkové lože, které pojme dešťovou vodu. Aby nebyly ani nosníky v kontaktu s vlhkostí, umísťují se například na speciální betonové základové pásy. Jejich pomocné rýhování pomáhá odvzdušnit prostor a odvádět vodu pryč. To je velmi účinná obrana proti působení dřevokazných hub a plísní. Betonový blok sám rychle vysychá, nabízí stabilitu celé konstrukce a ještě eliminuje nerovnosti podkladu.

Pro novou terasu využijte starší dřevo

K založení dřevěné terasy můžete využít zdravé starší trámy nebo jiné dřevěné prvky. Při budování nosné konstrukce pamatujte na vyspádování celé plochy, aby dešťová voda mohla odtékat vhodným směrem pryč od budovy. Plochu můžete vhodně naklonit například vložením podložek pod základ ve vybraných místech. Trámky a nosníky řežte pilkou. Po nařezání dřevo impregnujte proti vlhkosti, aby celá konstrukce dlouho vydržela, nezapomeňte ani na styčné plochy a řezy, odhalující strukturu dřeva. Nosníky umístěte paralelně od sebe ve vzdálenosti přibližně 50 cm. Mezi dřevěnou konstrukcí terasy a zděnými stěnami ponechte malou, asi 5 mm širokou mezeru. Bude působit jako dilatační spára, která řeší změnu velikosti terasy v závislosti na teplotě. Případný kontakt se zdivem by mohl také působit jako místo ke shromažďování vody.  Aby terasa opravdu hezky vypadala, obkreslete profil přiléhající stěny nebo budovy a získanou křivku v palubkách vyřízněte ruční okružní pilou nebo přímočarou pilkou. Všechny existující hrany na terase obruste úhlovou bruskou.

Tropické dřevo, tuzemská dřevina nebo dřevoplastový kompozit?

Každý z nás ze zkušenosti ví, že není dřevo jako dřevo. Jeho výběru je třeba věnovat zvýšenou pozornost zvláště tehdy, rozhodujete-li se o stavbě terasy. Mnoho majitelů zahrad se zbytečně vzdává možnosti použití tropického dřeva z ekologického přesvědčení a nedůvěry k neznámému materiálu, ačkoliv druhově původní dřeviny našich končin stárnou a degradují spolehlivě rychleji – minimálně alespoň v neošetřeném stavu. Životnost dřevěných teras se dá prodloužit celou řadou možností, které nabízí moderní doba. Na významu například nabývá nový materiál – dřevoplastový kompozit (označovaný zkratkou WPC), který je za vysokého tlaku a teploty uměle vyráběnou směsí přírodní složky (dřevěné drti, rostlinných vláken rýžových slupek), plastového polymeru a přídavných látek, především barviv. Tento materiál velmi dobře imituje vzhled dřeva, přitom eliminuje jeho nežádoucí vlastnosti – především sesychání a deformace v důsledku působení přírodních vlivů a náchylnost k napadení hnilobami, plísněmi a dřevokazným hmyzem.

Mějte na paměti, že WPC obsahuje 60 až 70 % přírodních materiálů. Proto nepřekvapí, že materiál může měnit odstín a pracovat působením vlhka nebo slunečního záření. Stává se, že zákazníci po několika měsících reklamují nové terasy, protože se na nich objeví různé barevné odstíny – například místa nábytkem chráněná před sluncem budou určitě tmavší. Samozřejmě mezi výrobci existují také výrazné rozdíly v kvalitě vyráběných WPC kompozitů. U levných dovozů se projevují především problémy s nedostatečnou pevností. Doporučujeme proto sledovat ukazatele kvality a vybírat osvědčené značkové produkty. WPC také není materiál pro každého – záleží na vkusu a cítění jedince. Je znát, že to není naprosto přírodní produkt v podobě čistého dřeva, WPC přece jen obsahuje plast.

Terasa z dřevoplastového kompozitu je skvěle využitelná jako paluba ke vstupu do koupacího jezírka nebo jako obložení bazénu, protože při chůzi bosou nehou nehrozí nebezpečí zapíchnutí třísky

Foto (C) GRENA

Životnost má svoji cenu

Tropické dřeviny, jako jsou například teak, bambus nebo bangkirai, patří mezi klasické představitele materiálů pro stavbu dřevěné terasy. Jsou velmi oblíbené pro svou tmavou barvu a dlouholetou odolnost před hnilobou a napadení hmyzem. Aby nedocházelo k drancování deštných tropických pralesů, musí dovážené dřevo pocházet z těžby v režimu trvale udržitelného lesního hospodářství a musí být certifikováno příslušnou autoritou (například značkou FSC) v souladu s platnou direktivou Evropské unie.

Ekonomicky zřetelně výhodnější než dřevo z tropů je dřevo domácího původu. Pro dřevěnou terasu je vhodný například tlakově impregnovaný smrk nebo borovice, případně neošetřený modřín či douglaska. Jejich životnost se však ani náhodou nepřibližuje životnosti tropických dřevin. V posledních letech se pro zvýšení odolnosti jehličnanů používá proces zahřívání v páře při teplotách nad 200 °C, kdy se mění strukturální vlastnosti dřeva. Tyto výrobky jsou pak známy pod výrazy termodřevo či thermowood, případně se ještě dobarvují (například materiál Kebony). Dalším způsobem zvýšení odolnosti je acetylace, kdy se použitím chemických látek, například kyseliny octové, mění molekulární struktura dřeva.

Tyto nové technologické postupy se pochopitelně odrážejí i ve snižující se ceně materiálů. Další alternativou ke dřevu jsou již zmiňované dřevoplastové kompozitní materiály (WPC). Hodí se skvěle na terasová prkna, protože se netřepí. Po takovém povrchu se proto příjemně chodí i bosou nohou. Hmota WPC se opracovává podobně jako dřevo, má však o něco menší pevnost. Cena se liší podle kvality a výrobce, může dokonce převýšit cenu tropického dřeva. Značkoví výrobci ale garantují až 25letou životnost bez nutnosti údržby.

Obecně platí, že dřevo je přírodním materiálem, který se časem mění pod vlivem povětrnostních podmínek. Dřevěné paluby mohou zešednout či změnit odstín, proto se předpokládá pravidelná péče. Totéž platí pro modifikované dřeviny, jako je termodřevo, stejně jako pro WPC.

Moderní kompozitní materiál z dřevného vlákna a polymeru, označovaný zkratkou WPC, se vzhledově velmi blíží přírodnímu dřevu. Jde o mimořádně trvanlivý a odolný materiál, který se snadno ošetřuje.

Foto (C) GRENA

Nebezpečí uklouznutí na vlhké terase

Na vlhké či mokré dřevěné terase snadno hrozí nebezpečí uklouznutí. To platí především na plochách, které po dešti dlouho vysychají. Časem na nich mohou ještě dokonce začít růst řasy a mechy. Problému se dá snadno předejít již ve fázi stavby terasy: Stačí totiž zajistit sklon plochy pod malým úhlem, aby voda rychle z paluby stékala pryč. Rychlejšímu vysoušení exponovaných ploch pomáhá také dobré provětrávání nejen paluby, ale i samotné vnitřní nosné konstrukce.  Zvýší se tím životnost celé stavby. Případný usazený mastný nebo mazlavý povlak na povrchu nejlépe odstraníte silnějším kartáčem. Vysokotlaký čistič používejte minimálně, a pokud vůbec, tak jedině se speciálními nástavci a výhradně na tvrdé dřeviny!

Nebezpečí vytváření kluzkých ploch odstraňuje také podélné frézování terasových profilů nebo použití tvarovaných desek.

Zvláštní uvolněnou atmosféru odpočinkového posezení navodí i stará ošetřovaná dřevěná podlaha, nabízející dostatečný prostor pro umístění sedacího nábytku a stolu. Aby se na terase netvořily žádné vlhké a kluzké povlaky, doporučujeme dřevo každoročně ošetřit speciálním olejem na dřevěné terasy. Proti uklouznutí také funguje drážkování, jako například u tohoto dřevoplastového polymeru.

Foto (C) GRENA

Kámen nebo dlažba

Namísto dřeva lze použít i kámen nebo mrazuvzdornou keramickou nebo betonovou dlažbu. Naprosto nadčasově působí pálené slinuté klinkerové dlažby. Vedle typických „hliněných“ barev –  zemní žluté, světle hnědé či červené – existují atraktivní a výrazné varianty materiálů v tmavě hnědých, šedých a téměř černých odstínech. Terasy vybudované z klinkerových dlažeb získávají během několika málo let úžasnou patinu, které dodávají na půvabu i mechy, zelenající se ve spárách. V jejich prospěch hovoří nenáročnost údržby a nízké ekonomické náklady na ni.

Rozdíl mezi přírodním kamenem a umělými betonovými prvky je dnes na první pohled již sotva patrný. Betonové prvky s nepravidelným povrchem se vzhledově svým přírodním zdrojům velmi blíží, přitom jsou ale cenově výhodnější.

Moderní dlaždice jsou ploché, obvykle silné dva centimetry, jejich rozměry ale dnes dosahují úctyhodných rozměrů. Některé jsou dlouhé i více než metr.

Foto (C) SEMMELROCK STEIN + DESIGN DLAŽBY, a. s.

Zahradu bez desek z přírodního kamene si však neumíme představit, přece jen se jedná o staletími prověřený materiál, jehož charakter je naprosto jedinečný. Velmi rozšířeným a absolutně nezničitelným kamenem je žula. U jiných materiálů, jako jsou pískovec, vápenec, ušlechtilý kvarcit, čedič nebo travertin se doporučuje povrchové ošetření speciální impregnací, aby se dobře uchoval původní vzhled a charakter kamene a aby se povrch dal snadno čistit. Dobrá drenáž podkladu a mírný sklon celého povrchu slouží ke spolehlivému odvodu vody, která by jinak dlouhodobě působila velmi destruktivně. To platí nejen pro použití přírodního kamene či betonových prvků, ale také pro terasy s dřevěným povrchem. Impregnace povrchu kamene či betonu brání vzlínání vody a vytváření slaných výkvětů.

Důležitým aspektem při výběru materiálu podlahy je náročnost údržby. I když kámen či beton opatříme impregnací, bude ji nezbytné pravidelně obnovovat. Jen velmi exkluzivní přípravky nabízejí trvalou povrchovou ochranu.

Všeobecně účelné jsou keramické dlaždice, které skvěle odolávají například skvrnám od červeného vína, mastnotě a žáru, takže jsou ideální pro kulinářská zákoutí, kde dochází například ke grilovacím orgiím. Masivní kamenné nebo betonové desky stejně jako desky keramické je možné pokládat s minimálními náklady bez potěru, s otevřenou spárou a přímo na štěrkové lože.

Nutnou podmínkou dlouholetého a spokojeného využití terasy je důkladná hydroizolace venkovních konstrukcí

Foto (C) SCHLÜTER SYSTEMS KG

Pokládka silné keramické dlažby na terče je vhodná tam, kde existuje pevná základna. Jde o ideální řešení pro terasy, balkony a střešní terasy. Pokládka na terče umožní odtok vody i instalaci kabelů či trubek pod keramikou.

Systém pokládky dlaždic na terče při dostatečné přesnosti nabízí řešení plochy terasy s možností odvodu vody i instalace technických rozvodů

Foto (C) MB KERAMIKA