Vlastnosti keramických materiálů (3)

22.10.2013 01:50

Tvrdost

Laická veřejnost velmi často zaměňuje tvrdost glazury za otěruvzdornost. Pro uživatele je podstatný stupeň otěruvzdornosti, který napovídá mnohé o životnosti dlažby. Tvrdost glazury má spíše informativní charakter. Tvrdost obkladového prvku lze charakterizovat jako odolnost proti vrypu do povrchu obkladového prvku. Lze celkem pochopitelně předpokládat, že čím je obkladový prvek tvrdší a nerovnější, tím obtížněji se dá keramický prvek řezat. Nejtvrdší dlaždice je nutno řezat diamantovou pilou. Tvrdost tedy předurčuje možnosti manipulace s keramikou.

Při stanovení tvrdosti podle ČSN EN 101 se provádí vryp do povrchu obkladového prvku pomocí úlomku minerálů o definované tvrdosti v pořadí podle Mohsovy stupnice. Obkládačky mají podle normy EN 159 předepsanou tvrdost glazury odpovídající minimálně stupni 3, hutné glazované obkladové prvky musí vykazovat minimálně stupeň 5, slinuté neglazované obkladové prvky musí dosahovat minimálně stupně tvrdosti 6.

Mohsova stupnice tvrdosti
Stupeň Minerál
1 mastek
2 sádrovec
3 vápenec
4 kazivec
5 apatit
6 živec
7 křemen
8 topas
9 korund
10 diamant

 

Pevnost

Pevnost keramických obkladových prvků je důležitou vlastností, která nás bude zajímat zejména v technických prostorech, například ve skladech, garážích, autosalonech apod. Pro běžné použití v domácnosti nebo v oblasti bydlení či poskytování běžných veřejných služeb je pevnost charakteristikou, se kterou si hlavu zatěžovat nemusíme.

Pro úplnost však tuto vlastnost uveďme. Pevnost budeme zkoumat především u podlah a podle ČSN EN 100 se stanovuje jako pevnost v ohybu. Udává se v MPa, tj. N/mm2. Podle normy ČSN EN ISO 10545–4 je navíc stanovena síla v Newtonech při porušení keramického prvku. Měření pevnosti se provádí postupným zatěžováním uprostřed jednotlivého kusu, který je na krajích uložen na podpěrných břitech. Normami požadovaná pevnost obkládaček je minimálně 15 MPa, skutečná pevnost obkládaček se u většiny výrobců pohybuje kolem 20 MPa. U výrobků pro speciální účely lze ale dosáhnout i mimořádných hodnot kolem 60 MPa!

Zatížení v okamžiku porušení dosahuje například 2500 N pro formát 397 × 397 mm při tloušťce dlaždice 10 mm. Toto maximální zatížení je tím větší, čím větší je tloušťka dlaždic. Tyto dlaždice je možno zatěžovat pneumatikami aut do uvedené hodnoty (například v autosalonech). Pro podlahy s pojezdem plnými gumovými koly vysokozdvižných vozíků nebo silonovými koly manipulačních vozíků je vhodná průmyslová dlažba, která se může vyznačovat pevností až do 60 MPa a silou v okamžiku porušení do 10 000 N. Pro zatěžování podlah ocelovými koly bez pogumování je nutno použít speciální průmyslovou dlažbu.

Správně volená keramika snese vysoké zatížení.

Foto (C) RAKO, série Capri

 

Protiskluznost

Při výběru dlažby podle hlediska bezpečného pohybu osob na podlahách s možností uklouznutí je důležité znát protiskluzné vlastnosti podlahových materiálů. Protiskluznost je podstatná při projektování podlah v prostorách se zvýšeným nebezpečím uklouznutí. Jsou tím myšleny podlahy sprch, koupelen, okolí bazénů a brouzdališť, ale i podlahy v pracovních prostorách velkých kuchyní, vývařoven, skladů a prodejen masných výrobků, v mlékárenských a jiných potravinářských provozech.

Pro posuzování protiskluznosti podlahových prvků existuje několik používaných metod:

  • Stanovení protiskluzných vlastností podlah dle ČSN 74 45 07.
  • Stanovení kluzných vlastností pro mokré povrchy, po kterých se chodí bosou nohou. (Bestimmung der rutschhemmenden Eigenschaft. Nassbelastete Barfussbereiche – DIN 51 097)
  • Stanovení kluzných vlastností pro pracovní prostory a plochy se zvýšeným nebezpečím uklouznutí. (Bestimmung der rutschhemmenden Eigenschaft. Arbeitsräume und Arbeits bereiche mit erhöhter Rutschgefahr Begehungsverfahren – Schiefe Ebene – DIN 51 130)
  • Stanovení koeficientu tření (Determination of coefficient of friction – ISO DIN 10545-17) Tento návrh mezinárodní normy využívá předchozí metody.

Metodika měření jednotlivými metodami je popsána v příslušných normách a prováděcích předpisech a nemá smysl se touto problematikou zde zabývat. Doporučené oblasti použití pro jednotlivé skupiny výrobků vycházejí ze směrnice svazu živnostníků ZH 1/571 a předpisu německého svazu pro bezpečnost práce GUV 26.18. U dlaždic pro běžné bytové prostory bez zvýšeného nebezpečí uklouznutí je třeba splnit požadavek Vyhlášky MMR 137/98 Sb. na koeficient tření vyšší než 0,3 podle předpisu normy ISO DIN 10545-17. Atesty protiskluzných dlaždic by měl podle potřeby nabídnout k dispozici prodejce, případně výrobce. Pro nás jsou důležité základní výchozí orientační hodnoty, které jsou seřazeny v následujících tabulkách.

Podle DIN 51130 se protiskluzné dlaždice pro pracovní plochy řadí do skupin:

Označení Úhel skluzu Doporučené použití
R9 3 – 10°  soukromé objekty s požadavkem na zvýšenou bezpečnost
R10 10 – 19° sklady, malé kuchyně, sanitární prostory        
R11 19 – 27° kuchyně škol, mycí linky, prádelny, brusírny,
R12 27 – 35° velkokuchyně, pracovní jámy, mlékárny,...
R13 přes 35° rafinerie tuků, koželužny, jatka,...

 

Podle DIN 51097 se protiskluzné dlaždice pro chůzi bosou nohou řadí do skupin:

Označení Úhel skluzu Doporučené použití
A 12° 

chodby pro chůzi naboso, převlékárny, ...    

B 18° sprchy, ochozy bazénů, brouzdaliště, schody   
C 24° schody pod vodou, šikmé okraje bazénů, startovací bloky ...

 

Protiskluznost dlažby je důležitým parametrem především u bazénu.

Foto (C) RAKO

 

Tepelné vlastnosti

Poznání tepelných charakteristik keramických materiálů dobře poslouží v případě, že se rozhodneme využít keramiky jako nášlapného povrchu v prostorách s teplovodním nebo elektrickým podlahovým vytápěním. Obliba tohoto způsobu vytápění stále roste a není divu – přináší komfort do vytápění bytů, snižuje prašnost a zlepšuje vnitřní klima. Keramické obkladové prvky jsou pro své výhodné tepelné vlastnosti ideální podlahovou krytinou, neboť koeficient tepelné roztažnosti v intervalu 20 – 100 °C dosahuje hodnoty mezi 6 až 7,5.10-6 K-1 a tepelná vodivost těchto materiálů je vyšší než 1 Wm-2 K-1.

Provedení podlahového topení je nutné svěřit odborné a renomované firmě, která zajistí splnění předepsaných požadavků na konstrukci podlahy (dilatační spáry, kvalitní podklad, kvalitní flexibilní lepicí a spárovací hmota atd.).

Hygienické parametry

Keramické obklady stěn a podlah včetně keramických doplňků a tvarovek se snadno udržují a umožňují proto splnit přísné hygienické požadavky v potravinářských a zdravotnických zařízeních, o vlastním obytném prostoru ani nemluvě. Keramika je proto vhodná všude tam, kde je zapotřebí zajistit plochy bez choroboplodných zárodků, plísní, prachu a nečistot. V bytech lze vhodnou aplikací keramických obkladových prvků na podlahy a stěny zlepšit mikroklima snížením výskytu prachu, pylu a roztočů.

Podle vyhlášky MZ ČR č. 76/91 Sb. v souladu s vyhláškou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 184/97 Sb. ve smyslu zákona č. 18/97 Sb. by měly být keramické výrobky pravidelně testovány na radiačně-hygienickou nezávadnost. Dále se sledují výsledky rozborů testů na vyluhování olova (Pb) a kadmia (Cd) z glazur podle normy ČSN EN ISO 10545–15. Pro vybrané výrobky a speciální použití by měl výrobce na vyžádání dokladovat atesty na hygienickou nezávadnost ve styku s pitnou vodou, které by měla vypracovat nezávislá hygienická zkušebna.

U vybraných keramických prvků, zejména pro oblast zdravotnictví a do operačních sálů, mohou být stanoveny dodatečné požadavky. Například může být stanovena maximální přípustná odrazivost laserových paprsků pro určité vlnové délky. Tyto nároky jsou však již natolik specifické, že běžného zákazníka nemá cenu těmito podrobnými informacemi zahlcovat.

Luxusní lesk na pozadí ladných vzorů.

Foto (C) RAKO, série Granada

 

Co říci závěrem?

Při výběru keramických materiálů je třeba důkladně promyslet, v jakých místnostech a jakému účelu bude keramika sloužit. Přehnané nároky ze strany klienta budou znamenat zbytečné finanční investice, podcenění některých parametrů může přinést problémy v blízké budoucnosti. Nevhodným použitím či nevhodnou technologií snadno můžeme kvalitní výrobky znehodnotit. Praxe napovídá, že téměř 90 % všech reklamací keramických materiálů je neoprávněných. Použijeme-li například v zatíženém veřejném prostoru interiérovou dlažbu s menší odolností proti otěru, je jisté, že povrch dlažby bude po krátké době poškrábán nebo prošlapán. A bylo by chybou říci, že použitý materiál je nekvalitní. Špatný byl pouze výběr materiálu pro daný prostor.

S obdobným problémem se můžeme setkat například na mrazem poškozené terase nebo v případě rozměrové rozdílnosti dlažeb při kombinaci barev. Ve všech uvedených případech se nejedná o vadný materiál, ale spíše o chybu komunikace mezi zákazníkem a prodejcem, chybu ve výběru materiálu či v provedení pokládky. Mohlo se stát, že se investor neporadil s prodejcem o vhodnosti použití materiálu, nebo nevhodný výběr provedla stavební firma. V neposlední řadě se může stát, že prodejce ve snaze nabídnout zákazníkovi co nejnižší cenu zvolí levný materiál, který je pro daný prostor nevhodný, ale tuto informaci kupujícímu neposkytne.

Věříme proto, že uvedený přehled nejdůležitějších parametrů s komentářem poslouží k základní orientaci před nákupem keramiky a případnému zvládnutí všech činností, na jejichž konci bude spokojené bydlení v prostoru s keramikou kolem sebe.

 

 

Zpět