Dělení zahradních zón pomocí stěn

Funkčním a esteticky důležitým prvkem zahrad jsou okrasné zdi a zídky. Účel těchto staveb je dán charakterem terénu. Vedle zpevnění a rozčlenění dlouhých svahů se používají různé kombinace zdí, květinových zídek a stěn k rozdělení zahrady na části vytvářející samostatné klidové plochy.

Okrasné květinové zídky nebo dělící stěny nejsou výsadou pouze zahrad na svažitých pozemcích. I v zahradách zakládaných v rovině můžeme navrhnout okrasnou zídku nebo dělící stěnu, kterou oddělíme například obytnou část zahrady od užitkové apod. V zahradách budovaných ve svahu nebo v nerovném terénu mají ale zdi a zídky především význam půdoochranný. Prudký svah nezajištěného pozemku brzy nese erozivní stopy působení povrchové vody. Rýhy se prohlubují a ornice je splavována. Jednou z možností, jak svah stabilizovat, je postavit zídku nebo soustavy zdí a teras. U svažitých pozemků jednotlivé terasy mezi zídkami můžeme vzájemně propojit začleněním schodišť.

Podle terénních a klimatických podmínek stavíme v zahradách opěrné zdi a zídky, suché okrasné (zpravidla květinové) zídky a dělící okrasné stěny. Jako materiál ke stavbě použijeme přírodní nebo opracovaný kámen, cihly, keramické nebo betonové prefabrikáty, dřevo nebo proutí.

Odvodnění základu = základ jistoty

Základy pro opěrné zdi z tradičních materiálů jsou v zámrzné hloubce 80 – 100 cm, pro suché okrasné zídky dostačuje 40 – 70 cm. Hloubka je dána výškovým rozdílem rostlého terénu. Opěrné zdi budujeme tam, kde musíme zajisti prudké svahy před sesuvem, nebo ve svažitých pozemcích, kde chceme zřídit terasu nebo odpočívadlo. Nejjednodušším způsobem je založení opěrné zdi z betonu.

Nad základy z betonu proloženého kameny postavíme bednění pro vlastní opěrnou zeď. Tvar zdi má být lichoběžníkový s širší základnou a užší korunou posunutou ve svislém směru ke svahu. Ke zlepšení vzhledu zídky můžeme povrch omítnout, případně nastříkat.

Z navážky za zdí často prosakuje povrchová voda. Aby nedošlo k podmáčení celé stavby, je nutné zídku odvodnit drenáží. Zához zídky se provede hrubým štěrkem a v určitých vzdálenostech do zídky zabudujeme drenážní trubky. Na vnější straně zídky pak po celé délce provedeme svodný žlábek. Drenážní trubky ukládáme pro usnadnění odtoku s mírným sklonem, okraj trubek má asi o 1 cm přesahovat stěnu zídky. Ke zlepšení vzhledu můžeme stranu zdi obrácenou do zahrady obkládat přírodním nebo opracovaným kamenem.

Opěrná zídka v zahradě se často využívá pro vyvýšenou okrasnou zahradu. Po jejím okraji se bude určitě ráda procházet vaše kočička.

Foto (c) SEMMELROCK STEIN + DESIGN DLAŽBY, a.s.

Zídka se musí zelenat

Výška opěrných zdí je dána terénem, nemá však být větší jak 140–160 cm. Musíme-li zajistit velký výškový rozdíl, zvolíme soustavu opěrných zdí. Po vytvoření drenážní vrstvy ze štěrku provedeme zához ornicí a okolní terén upravíme tak, aby zídka splynula s pozemkem. Zakrytím opěrné zdi výsadbami rostlin napomůžeme spojení stavby se zahradou.

Z dřevin použijeme především rostliny plazivé nebo pnoucí, pokud máme možnost opatřit zeď konstrukcí k uchycení rostlin. Z listnatých a jehličnatých dřevin se pro krytí opěrných zdí používá nejčastěji Cotoneaster horizontalis, Cotoneaster dammeri "Stogholm", Juniperus sabina "Tamariscifolia", Juniperus horizontalis, Pinus mugo var. mughus a další. U nižších zdí můžeme vysazovat i trvalky jako Alyssum saxatile, Alyssum montanum, Arabis alpina, Aubrieta hybrida, Cerastium biebersteinii, některé druhy Phlox  – Phlox subulata, Sedum, apod. Z pnoucích můžeme použít Polygonum baldschuanicum, Hedera helix, Parthenocissus quinquefolia, Clematis hybrida, Clematis viticella, Wisteria sinensis, Lonicera heckrottii, Aristolochia durior a celou řadu dalších druhů.

Zvolit správný druh rostlinstva je prvním krůčkem k úspěchu

Druhy volíme podle obrácení opěrné zdi ke světovým stranám, podle klimatických a stanovištních podmínek. Jsou druhy, které vyžadují přistíněné polohy, jako např. Hedera helix, a naopak druhy, které žádají oslněné polohy. Dále je nutné zvážit i klima, neboť celá řada dřevin v našich podmínkách namrzá nebo vyžaduje na zimu přikrytí. Zatímco některé dřeviny žádají půdy těžší a vlhčí, jiné vyžadují půdy sušší a teplé. Vhodným výběrem dřevin nejen k úpatí, ale i za korunu zdi opticky zeď snižujeme. K výsadbě použijeme např. sadové růže, Berberis thunbergii "Atropurpurea", Kerria japonica, Chaenomeles lagenaria, Pyracantha coccinea, Buddleja davidii.

Stabilita bez malty

Suché okrasné zídky jsou ozdobou zahrady, pokud respektují určité zásady:

• Výběr materiálu použitý ke stavbě zídky nesmí působit v daném prostředí cize, jinými slovy – je výhodné použít materiál z okolí.
• Suché okrasné zídky budujeme tam, kde výškový rozdíl není vyšší jak 60 – 70 cm. Chceme‑li překonat větší terénní rozdíl, řešíme je dvou- nebo vícestupňovitými zídkami.
• Nestavíme dlouhé, rovné zídky. Snažíme se délku rozčlenit zalomením, obloukem apod.

Suchými zídkami označujeme stavby vytvořené z volně položených kamenů nespojených betonem nebo cementovápennou maltou. Jako pojidla se používá zemina. Kámen ke stavbě suchých zídek může být přírodní, nebo opracovaný. Základem zídky je rýha hluboká 40 – 70 cm. Na podsyp ze štěrku klademe kameny tak, aby jednotlivé kameny na sebe spárami navazovaly jako u zdiva z cihel. Spodní vrstvy stavíme z větších kamenů. Podle tvaru a velikosti kamenů ponecháváme v zídce místa pro výsadbu rostlin. Vrstvy klademe tak, aby se svažovaly mírně ke svahu. Ustupování a naklonění vrstev zvyšuje stabilitu stavby. Vrchní hrana zídky by měla být oproti spodní straně vychýlena asi o 15 – 20 %. Zásyp zídky provedeme hrubým štěrkem převrstveným zeminou. Výška suché okrasné zídky by neměla překročit 60 – 70 cm. Pro odtok vody vkládáme do zídky drenáž.

Suchá zídka porostlá popínavými rostlinami dokáže vykouzlit romantické zákoutí

Foto (c) PETR VELFEL

Terén si diktuje podmínky

Tam, kde terénní rozdíl nelze překonat postavením jedné zídky, stavíme podle potřeby zídky dvě, tři. Plochu mezi nimi srovnáme s mírným úklonem ke svahu a využijeme ji k vedení cesty nebo pro zřízení odpočívadla, anebo ji osázíme dřevinami nebo trvalkami. Pěkně působí záhon s kvetoucími nízkými azalkami nebo vřesy.

Do spár ponechaných v zídce vysazujeme nízké, polštářovité skalničky. Výhodné je provádět výsadby současně se stavbou. Rostliny lépe přitlačíme, snadnější je i zálivka. Poměr mezi rostlinami a kamenem by se měl pohybovat 1:3. Mezi rostliny vhodné pro výsadby do spár mezi kameny patří Ajuga reptans, Dianthus plumarius, Iberis sempervirens, Armeria maritima, Thymus serpyllum, Arabis alpina, Alyssum montanum, Dryas octopetala, Aubrieta hybrida a další.

Někdy je výhodné využít zídku nebo část zídky k posezení. S místem k sezení proto počítáme při stavbě. Úprava sedaček musí ladit s provedením zídky. Dřevo pro sedací část musíme pečlivě napustit impregnací proti vlhkosti. Konstrukčně je výhodné řešení, kdy vrchní část sedaček je snímatelná. Dřevěné části lavic ukládáme na zimu do suchých a teplých prostor.

Skromné soukromí lze zajistit snadno

Jsou chvíle, kdy člověk potřebuje být sám nebo hledá klid ke studiu a práci. V zahradě můžeme soustavou dělících stěn vytvořit opticky oddělené prostory. Také k oddělení užitkové části od obytné se dají dělící stěny využít. Funkčně lze dělící stěny využít k zakrytí nevzhledných koutů, k vytvoření závětří, např. u ohnišť, krbů, odpočívadel, vodních ploch, dětských koutů, koutů pro starší lidi apod.

Pro stavbu stabilních stěn je vyráběna řada keramických tvarovek, použít se mohou také upravené výrobky z cihel. Základ pro stabilní dělící stěnu má rozměry podobné zdi. Hloubka kolísá podle půdních podmínek, podle terénu od 60 do 100 cm. Základy zhotovíme z betonu prokládaného kamením nad terén do výše asi 15–20 cm. Na základ pak přizdíme zvolené keramické nebo cihelné prefabrikáty. Horní hranu ukončíme buď korunou z betonu nebo ke krytí použijeme některý z krycích materiálů jako jsou tašky, prejzy apod. Výška okrasné zídky je určena účelem, ke kterému je stavěna. Vlastní stavbu zídky můžeme proložit případně nějakým výtvarným předmětem nebo ji konstruovat tak, abychom na ni mohli zavěsit květiny.

Do odpočinkové zóny vytvořené zídkou můžeme zabudovat i zurčící potůček

Foto (c) SEMMELROCK STEIN + DESIGN DLAŽBY, a.s.

Respektujme pojetí zahrady

Vedle tradičních materiálů je možné dělící stěny zhotovit z lehčích konstrukcí, které již doplňují obytnou část zahrady. Dělící stěny můžeme vybudovat ze dřeva, kovu, proutí, skla nebo z kombinace materiálů. Velice hezky vypadá palisádová dělící stěna. K její stavbě můžeme použít dřevěné kulatiny z celé řady především listnatých dřevin, například dubu, akátu, olše. Výška stěny je dána potřebou něco zakrýt, vytvořit klidné místo k posezení v závětří. Průměr kulatiny záleží na výšce palisády a délce kulatiny, obvykle se volí mezi 15 až 25 cm.

Kůly před stavbou palisády impregnujeme a spodní část buď opálíme, natřeme dehtem nebo ponoříme do roztoku zelené skalice. Dřevo napustíme fermeží nebo karbolinem. K impregnaci můžeme dřevo natřít bezbarvým lakem. Základem stavby palisádové stěny je rýha hluboká 40 – 50 cm. Do rýhy zatloukáme kůly těsně jeden vedle druhého a rýhu zasypeme betonovou směs upěchujeme do vzdálenosti asi 10 cm od stěny a po ztvrdnutí zasypeme zeminou..

Celá řada zahrádkářů staví stěny z použitých dřevěných železničních pražců. Stěna pak nemusí být kompaktní, jednotlivé díly stavíme na určitou vzdálenost od sebe. Stěnu můžeme použít např. k oddělení klepadel, odpadových nádob, ale v kombinaci s výsadbami pnoucích rostlin rovněž k oddělení odpočívadel, dětského koutu nebo obytné zahrady na užitkové.

U rekreačních domků můžeme ke stavbě dělící stěny využít i proutí, kterého bývá v okolí dostatek. Trvanlivost těchto stěn je však omezená. S tím musíme počítat a v předstihu například ke stěně vysadit keře, které nám později stěnu nahradí. Stěny z proutí jsou finančně velmi výhodné a ani stavba není nijak náročná. V určité vzdálenosti od sebe zabetonujeme nosné prvky, kterými mohou být kmeny dřevin. Větší větve připevníme příčně k nosným kůlům, vždy dva proti sobě. Proutí pak vkládáme do čtveřice příčných větví a proplétáme je vzájemně mezi sebou. Důležité je dodržení tloušťky a upravenosti stěny v příčném řezu.

Doslova mobilní stěny

Někdy potřebujeme oddělit část zahrady od ostatní zahrady na kratší dobu . Pak použijeme přenosných dělících stěn. Konstrukčních systémů je opět celá řada. Nejznámějším a nejjednodušším je paravan. Při budování přenosné dělící stěny je nutné především vyřešit její stabilitu. Toho se dá dosáhnout tím, že v zemi budeme mít zabetonované železné trubky, do kterých zasadíme nosné prvky stěny. Méně vhodné a esteticky méně působivé je zapuštění nosných trámků do betonových přenosných patek. Stěna se pak buduje tak, že střední díly stěny se zavěšují na trámky stabilizované betonovými kvádry. Výplně mohou být dřevěné, skleněné, plastové nebo podle vlastní fantazie. Přenosné dělící stěny sestavujeme podle potřeby do nosných nebo zalomených linií.

Nedílnou součástí dělících stěn je i zeleň  – ať již kvetoucí keře nebo pnoucí dřeviny. Kombinací tmavě zbarveného dřeva s kvetoucím keřem parkové růže nebo popnutím konstrukce dělící stěny například druhem Lonicera coprifolium nebo některou z pnoucích růží vznikají prvky, které do zahrady patří, jsou její nedílnou součástí, obohacují zahradní partie a zajímavé řešení.