Elektroinstalace (2): Nároky na elektrické rozvody

Elektrotechnické předpisy nedovolují v nových instalacích použití hliníkových vodičů (!). Znamená to, že pro vnitřní silové elektrické instalace mohou být používány pouze kabely a vodiče s měděnými jádry. Nejčastěji používanými průřezy vodičů jsou 1,5 mm² pro světelné obvody, chráněné jističi 10 A, pro rozvody v zásuvkových obvodech 16 A jsou určeny průřezy vodičů 2,5 mm². Ovšem přívodní vedení k domu od hlavní domovní skříně (zpravidla umístěné na hranici pozemku) bude dimenzováno podle projektovaného příkonu na proud vyšší – v závislosti na jmenovité hodnotě nadproudové ochrany, tedy hlavního jističe. Pokud budou průřezy vodičů hlavního přívodního kabelu nejméně 16 mm², vodiče mohou být hliníkové. V hlavních domovních skříních se u nás bohužel stále ještě používají tavné pojistky namísto selektivních jističů, jako je tomu například v Německu, kde dodavateli energie hrozí finanční sankce za nedodání energie po dobu, po kterou je nefunkční tavná pojistka na vstupu do objektu a která je také vlastnictvím dodavatele energie. Ovšem takovýto selektivní jistič, který také bude v majetku dodavatele energie, si může každý odběratel sám znovu zapnout v případě, že došlo k jeho vybavení, byť vinou odběratele energie.

Za hlavní domovní skříní následuje elektroměrový rozváděč. Nejpozději zde musí být přívodní střední vodič připojen k ochrannému obvodu a dále již rozdělen na střední a ochranný vodič. V každém případě je vhodné tento rozváděč umístit až do vnitřního prostoru objektu nebo areálu, aby se zabránilo možným neoprávněným odběrům energie, jak tomu může být v případě umístění elektroměrového rozváděče přístupného z veřejné komunikace.

V elektroměrovém rozváděči by kromě jističe před elektroměrem měly být umístěny přepěťové ochrany stupně B a C a jištěné vývody k podružným rozváděčům. Neměl by tam chybět ani selektivní proudový chránič s vybavovacím proudem 300 mA (charakteristika S), jako ochrana před vznikem požáru způsobeného závadami na pevné elektrické instalaci.

Použitím podružných rozváděčů (alespoň jeden rozváděč na jedno podlaží) se značně zjednodušuje silová elektrická instalace – není nutné vést mnohdy skutečně obrovské počty kabelů na značně dlouhé vzdálenosti. Celá instalace se tak výrazně zjednoduší a navíc usnadní i případné pozdější změny a doplňování nových elektrických obvodů v instalacích.

Instalační zóny ve stěnách

V podružných rozváděčích budou kromě přepěťových ochran stupně C umístěny jističe pro jednotlivé jištěné okruhy. Kromě toho v nich budou proudové chrániče s vybavovacím proudem 30 mA pro ochranu osob, ale doporučujeme výhradní použití zpožděných chráničů (charakteristika G), protože dnes již téměř ve všech obvodech je možné předpokládat použití různých spotřebičů s přepěťovými ochranami. Při jejich běžné činnosti, kdy při příchodu přepěťového impulsu po vedení vytvářejí krátkodobý zkrat mezi pracovními vodiči a ochranným obvodem, by běžný nezpožděný proudový chránič vybavil a odpojil by za ním následující obvody. Takováto činnost proudového chrániče je ale v těchto případech nežádoucí. V podružných rozváděčích dále budou různé pomocné stykače a další potřebné přístroje, případně akční členy a další nezbytné přístroje, bude-li objekt vybaven systémovou elektrickou instalací. Prostorově musí být každý rozváděč řešen tak, aby i po plném vybavení všemi potřebnými přístroji v něm zůstávala alespoň 20% prostorová rezerva pro pozdější změny a doplňování elektrické instalace.

Kabely mezi rozváděči i z rozváděčů k jednotlivým spotřebičům nebo zásuvkám klademe ve stěnách nejčastěji v instalačních zónách. Instalační zóna v podstropním prostoru je určena pro značnou část vedení mezi rozváděči, pro přívody ke svítidlům apod. Většina kabelů zásuvkových obvodů se ukládá v zóně nad podlahou. Svislé zóny jsou vymezeny pro propojení vodorovných zón a pro umístění ovládacích prvků (domovních spínačů). Vodorovná zóna ve výšce 0,9 až 1,2 m nad podlahou je určena pro ukládání vedení a umístění elektroinstalačních přístrojů (spínačů i zásuvek) v prostoru kuchyňských linek, pracovních ploch v domácích dílnách apod. Pokud je objekt vybaven stropními podhledy, lze s výhodou používat také tento prostor.

V maximální míře se vyhýbáme odbočování vedení jinde, než v přístrojových krabicích nebo v rozváděčích – zásadně nepoužívejme odbočovací krabice ve stěnách, které působí velice neesteticky.

Elektroinstalační krabice musí být do stěn zapuštěny tak, aby jejich horní okraje lícovaly s povrchem hotové stěny. Pokud byly krabice upevněny ještě před omítáním stěn, může se stát, že některé z nich budou tzv. utopené. Ovšem na trhu jsou k dispozici vyrovnávací kroužky, jimiž lze krabici "nadstavit" a zajistit slícování okraje krabice s povrchem stěny.

Vedení uložená ve stropním podhledu (BOSSYS)

Uvedené zapuštění krabice do stěny je důležité pro očekávanou činnost do nich namontovaných spínačů a zásuvek. Bude-li krabice „utopená“ pod omítkou, řádným dotažením upevňovacích šroubů se nosný rám spínače nebo zásuvky zdeformuje. Tím se však zhorší, někdy i znemožní správná funkce spínače nebo zásuvky. Další možností je kladení elektrických rozvodů do elektroinstalačních kanálů, například podlahových. Pro elektrické rozvody používáme třížilové (pro jednofázová vedení) nebo pětižilové kabely (pro třífázová vedení).

Požadavky na elektrickou instalaci

Na samém počátku bychom si měli ujasnit, co všechno má „umět“ instalace v našem domě, v našem bytě, co všechno od ní budeme požadovat. Ve spolupráci s architektem bychom měli definovat všechny provozní funkce, se kterými počítáme, a teprve poté se budeme rozhodovat o způsobu jejich realizace. Je potřebné oprostit se od tradičních dělení na instalaci silovou a oblasti měření a regulace. Musíme si definovat skutečně všechny funkce. Neznamená to tedy pouze zásuvkové a světelné obvody, ale také řízení provozu žaluzií, elektronický systém zabezpečení, požární signalizaci, řízení spotřeby tepla, ventilace, provoz bazénů, zalévání zahrad a případné další specializované systémy. Musíme si také zvážit potřebný komfort při ovládání všech těchto funkcí, zda budeme požadovat pouze místní ruční ovládání, zda budeme chtít dosahovat skutečně významných úspor energie automatickým řízením, včetně vzdálených přístupů třeba i prostřednictvím internetu, zda budeme požadovat možnost centralizované vizualizace ovládacími panely nebo prostřednictvím počítače apod.

Je velice důležité, podrobně si popsat činnost každé z těchto funkcí, protože jedině takto lze dospět k optimálnímu návrhu všech elektroinstalačních systémů pro daný objekt. V některých případech může být vhodnějším použít klasického řešení, tedy tradiční silovou elektrickou instalaci a k tomu další, nezávislé systémy řízení jednotlivých dalších funkcí. Pak ovšem bude nutné počítat s tím, že nebude možná anebo bude obtížně realizovatelná společná vizualizace, vzdálené přístupy budou možné jen ve velmi omezeném rozsahu, nebude možné zabránit nadměrnému plýtvání energií, omezené budou také různé nadstandardní funkce, jako scény, časové programy apod.

S ohledem na neustále náročnější požadavky uživatelů, které také plně odpovídají technickým možnostem mnohých systémových instalací, lze i těm nejnáročnějším požadavkům vyhovět moderními systémy, které zabezpečují nejen maximální úroveň komfortu, ale současně vysokou jednoduchost při obsluze a mnohdy až nečekaně vysoké úspory provozních nákladů.

Rozdíl mezi klasickou a systémovou instalací tedy nebude dán rozdílem v počtech základních funkcí celého elektrického vybavení domu, ale v možnosti či nemožnosti vzájemné spolupráce při řízení těchto jednotlivých funkcí. V klasické instalaci budou funkce řízeny individuálně, bez ohledu na stav jiných funkcí nebo funkčních oblastí, zatímco instalace systémová umožňuje naprogramování jejich vzájemné spolupráce.

Tak například dodavatel úsporného systému vytápění obvykle vybavuje všechny samostatně regulované prostory snímači teploty a regulátory umožňujícími udržovat v nich potřebnou tepelnou pohodu. Souběžně dodávané klimatizační jednotky budou rovněž vybaveny vlastní regulací teploty pro jednotlivé dílčí prostory. Aby nedošlo k současnému chodu zdroje tepla i zdroje chladu, je však zcela nezbytné vybavit instalaci společnými snímači teploty s regulátory, které budou rozhodovat o tom, zda má být právě provozováno vytápění nebo chlazení. A přitom tyto společné termostaty budou navíc v designu shodném s přístroji používanými pro řízení osvětlení, žaluzií a dalších elektrických předmětů. V závislosti na časovém programu, ale třeba i ve vazbě na přítomnost osob v daném prostoru bude spotřeba tepla řízena tak, aby nedocházelo k jeho plýtvání, přičemž v žádném případě nebude zhoršena požadovaná tepelná pohoda. Ovšem bez ohledu na druh instalace se zmiňme o některých funkcích používaných v objektech.