Hygiena a bezpečnost v koupelně

Důležitým úkolem při řešení koupelny je zajištění bezpečného provozu. Starosti nám ve vlhkém prostředí přinesou zejména elektrické spotřebiče. Pro osvětlení použijeme několik světelných zdrojů, poskytujících dostatek světla pro pozorování obličeje v zrcadle, pro líčení a denní hygienu. Více světla zlepší zrakovou pohodu při četbě ve vaně. Pro vytvoření příjemné nálady při koupelové relaxaci můžete použít i barevné filtry či barevné zdroje. Instalace osvětlení stejně jako montáž jakýchkoliv elektrických spotřebičů podléhá velmi přísným bezpečnostním normám. Kvůli vysokému riziku smrtelného úrazu je třeba zajistit, aby elektroinstalační práce v koupelně a na toaletě prováděla osoba pro tuto práci způsobilá. Jakékoliv amatérské zásahy, stejně jako montáž nebezpečných svítidel, která neodpovídají bezpečnostním předpisům, mohou ohrozit život našich blízkých i nás samotných.

Elektrické zásuvky umísťujeme zásadně tak, aby nemohlo dojít ke kontaktu s vodou, tedy dostatečně daleko od vany nebo sprchy. Zabráníme náhodnému cáknutí vody na elektrické kontakty stejně jako použití elektrospotřebičů. Bosé nohy na mokré podlaze a fén v ruce jsou v lepším případě pozvánkou na ARO. Zásuvky opatříme ochranným krytem proti zacákání. Svítidla v koupelně vybavujeme zásadně krytem a dvojitou izolací, v prostředí s vysokou vlhkostí hrozí nebezpečí exploze nekrytých zdrojů (zejména halogenek), které pracují při vysoké teplotě.

Místa, která přicházejí do styku s chodidly, by měla být opatřena protiskluzovou dlažbou nebo protiskluzovou podložkou. Pádu mohou zabránit rovněž pomocná držadla a opěrky. Rozumně udržovaná hygiena zabrání množení nebezpečných mikroorganismů na exponovaných plochách. Čisticí a desinfekční prostředky však vždy odkládejte pryč z dosahu dětí – jde o velmi silné louhové nebo kyselinové koncentráty, které mohou při náhodném vypití, vystříknutí do oka nebo ve styku s pokožkou způsobit závažná poranění. Je-li v koupelně umístěna pračka, odpad řešíme zavedením do sifonu pod vanou nebo umyvadlem. Vypouštění vody z pračky do vany není ani hygienické (špína ve styku s plochou vany), ani praktické (špiní vanu, nemůžeme prát při koupání).

Koupelny je třeba pro zdravý život udržovat v odpovídající čistotě, protože spolu s klozetem patří mezi hygienicky nejvíce exponované místnosti. Snaha o čistotu však nesmí přecházet do hysterické úzkosti o zdraví – neustálé používání chemických desinfekčních a čisticích prostředků může z koupelny vytvořit slušně zařízenou chemickou laboratoř, kde bude nahé lidské tělo v neustálém kontaktu s kyselinami, zásadami, agresivními solemi a podivnými sloučeninami blíže nespecifikovaného složení. Správné používání osvědčených "babičkovských" zkušeností nebo moderních prostředků pro domácnost ušetří uživatelům peníze i starosti.

Na vodní kámen, který se tvoří na každém povrchu, jenž je v kontaktu s tvrdou vodou, dostačuje obyčejný kuchyňský ocet. Občasné přetření vany, baterií nebo umyvadla navrátí koupelně ztracený lesk. Možným způsobem k odstranění problémů s tvrdou vodou může být vložení změkčovací jednotky na vstupu do domu či na přívodu k bytu. Zde též doporučujeme vložit filtr mechanických nečistot, který eliminuje nepříznivé účinky vodního kamene, písku, rzi z potrubí ve stoupačkách a dalších nečistot. Mechanické částice ve vodě způsobují škrábance na kontaktních plochách vnitřku baterií, narušují správnou funkci kohoutů a zanášejí spotřebiče – pračky a myčky nádobí. V koupelně se zásadně vyhýbáme snahám čistit plochy pískem! Zrnka písku způsobují i na tvrdém povrchu vany či umyvadla škrábance, v nichž se v krátké době usadí ještě více špíny, než kolik jsme jí odstranili při předchozím čištění. Dalším opakováním čištění se situace jen a jen zhoršuje. Proto k údržbě ploch zásadně používáme tekutá abrasiva!

Materiál zařizovacích předmětů

Mezi zařizovacími předměty hraje nejdůležitější roli sanitární keramika. Můžeme si vybírat mezi klasickým řešením, kdy jsou klozetová mísa, pisoár a případně i umyvadlo postaveny na podlaze, nebo závěsným systémem, které nabízí moderní, estetické, praktické a snadno udržovatelné provedení koupelny. Nikde na podlaze nejsou žádné nohy nebo sloupy, takže podlahu lze stírat velmi jednoduše a také se nikde nevytvářejí skrytá zákoutí, kam by byl problém se s hadrem dostat. Otázkou rozhodnutí však spíše bývají rozvody vody a odpadu, protože každý ze systému vyžaduje určité stavební podmínky. Pokud někdo staví zcela novou koupelnu či toaletu nebo bude přebudovávat rozvody, ve většině případů se rozhodne pro závěsný program. Nechceme-li z finančních důvodů nebo nemůžeme-li kvůli stavebně technickému stavu objektu předělávat přívody vody a kanalizace, vyměníme stávající zařizovací předměty za nové, ale stejného provedení.

Při budování nových rozvodů nebo při rekonstrukci bytového jádra v panelovém domě si můžeme vybrat stavební metodu. Klasickým mokrým zdicím procesem vytvoříme nebo necháme vybudovat stěny z pórobetonu nebo dutých cihel. Stěny takto vytvořené jsou lehké a nezatěžují stavební konstrukci. Po zabudování rozvodů a upevnění zařizovacích předmětů se zdivo omítne a opatří keramickým obkladem. Druhou variantou je montáž sádrokartonové konstrukce s nosnými a rozpěrnými ocelovými příčkami, do nichž jsou zařizovací předměty zabudovány. Impregnované sádrokartony odolné proti vlhkosti pak ukryjí hrubou stavbu. V konečné fázi prací se na sádrokartony nalepí keramické obklady, které dotvoří opravovaný interiér k obrazu našich představ. Montované příčky jsou z hlediska stavebního rychleji realizovatelné a z hlediska uživatelského jsou srovnatelné se zděnými příčkami.

Zařizovací předměty můžeme vybírat z několika druhů materiálů. Klasikou v sanitární keramice jsou standardní keramické materiály, velmi často již opatřené speciálními glazurami. I když je technologie výroby historicky a provozně velmi dobře zvládnutá a veškerá zdravotní keramika prochází pečlivou kontrolou, měl by si kupující sám zhodnotit kvalitu nákupu. Při výrobě se stále uplatňuje lidský činitel a tak se, byť v minimálních případech, ale přece jen, může při prodeji vyskytnout výrobek, který má vady. Jde především o glazuru, která se vyrábí náročným způsobem. Může se stát, že při vysychání materiálu dojde k drobným trhlinkám na povrchu keramiky, které při denním používání mohou způsobovat problémy. Proto je důležité povrch důkladně prohlédnout, abychom předešli případným reklamacím. Glazura by měla být také barevně jednolitá, bez fleků nebo malých změn tonality. Povrch musí být hladký a nesmí vykazovat žádné výstupky či nerovnosti.

Obdobou keramického střepu je velmi odolný umělý mramor, který se vyrábí z nenasycených polyesterových pryskyřic ve spojení s přírodními plnivy. Pomocí barevných pigmentů je možné obarvit jej prakticky dle přání zákazníka. Svým složením určuje užitné vlastnosti – je pevný jako kámen, dokonale drží tvar, dlouho udrží teplo, je pružný, s dokonalou povrchovou ochranou. Při náhodném poškození, například při pádu těžkého předmětu, lze povrch opravit bez viditelného zásahu. Výroba předmětů z umělého mramoru je v některých provozech téměř rukodělná, proto lze u operativních výrobců základní formy uzpůsobit individuálním požadavkům. A právě výroba klozetů, atypických van, umyvadel a doplňků spolu s možností bohatého sortimentu barev a vzorování zvyšuje oblibu použití umělého mramoru.

V koupelně se také prosazují zušlechtěné plasty. Akrylátový polymer, z něhož se vyrábějí vany, umyvadla, sprchové kouty a vaničky, odolává alkáliím a zředěným kyselinám. Je odolný proti detergentům obsaženým v mycích, pracích a čisticích prostředcích pro domácnost i proti většině běžných desinfekčních prostředků. Při údržbě je zapotřebí vyhnout se použití písku, alkoholu a koncentrovaných kyselin. Akrylátový polymer je tvarově i barevně stálý a vykazuje příznivé tepelně-izolační vlastnosti.

Hygienický prostor se sanitární keramikou programu Gallery

Foto (C) LAUFEN