Není nad kompost, pomoci si ale můžeme i chemií

Okrasné rostliny nejsou směřovány k tvorbě plodů a zůstávají proto v přirozených druho­vých formách. Mají tak v porovnání s rostlinami užitkovými, tedy zeleninou a ovocnými kul­turami, nižší nároky na výživu a hnojení. Jejich různorodost a rozmanitost vsak přináší urči­tou specifičnost v požadavcích na pěstební prostředí – tedy půdu nebo substrát, i v nárocích na pěstování, řez apod.

Často důležitějším faktorem než přímá výživa je fyzi­kální stav půdy, zejména její struktura a propustnost. O způsobu a rozmístění rostlinných spole­čenství – např. skalek, květinových záhonů, liniových ži­vých plotů, trávníků apod. je potřeba se rozhodnout ne­jen na základě zásad zahradní architektury a funkčnosti porostu, ale i na základě znalostí o půdě a jejich vlastnos­tech, které mohou být významnou podmínkou úspěšnosti pěstování. Vzhledem k předpokládané době růstu na sta­novišti, která je u většiny okrasných rostlin mnohem delší než v užitkové zahradě s pravidelným střídáním plodin, je důležité přizpůsobit charakter pěstebního prostředí pří­pravou půdy před výsadbou, protože možnosti následného ovlivnění v průběhu vegetace jsou mnohem menší.

Na hnojiva se znalostmi

Fyzikální, chemické i biologické parametry půdy lze účelně měnit jejím zpracováním a doplněním vhodných organických materiálů, které nemusí mít vždy hnojivý charakter. Průmyslová hnojiva, která naopak slouží jen k doplnění potřebných živin, je výhodnější použít ve formě zálivky nebo postřiku na list. Ze sortimentu prů­myslových hnojiv je vhodné vybírat hnojiva vícesložková s doplňkem stopových prvků. Obsah základních živin je třeba přizpůsobit účelu pěstování a druhu rostlin: dusík prospívá stálezeleným nekvetoucím rostlinám, fosfor ovlivňuje tvorbu a násadu květů, draslík přezimování vy­trvalých druhů apod. Hnojivý efekt lze prodloužit použi­tím obalovaných hnojiv nebo výživných tablet a tyčinek.

Možnosti získávání zlepšujících organických materiálů pro okrasnou zahradu se v poslední době zúžily a nové ekologické pohledy např. na těžbu rašeliny, dobývání hrabanky v lesním porostu nebo těžbu vápenců omezily su­rovinové zdroje. Také staré klasické způsoby výroby orga­nických materiálů, např. listovky, drnovky apod., které byly náročné na práci a čas, jsou zejména mimo venkov překonané. Mnoho profesionálních zahradnických firem dnes zakládá soukromé zahrady i veřejnou zeleň pomocí zemin a substrátů vyrobených právě pro tyto zásahy fir­mami, které mají příslušnou surovinovou základnu i pro­vozní možnosti k přípravě speciálních materiálů.

Není nad starý dobrý kompost

Ze sortimentu připravovaných organických hnojiv a substrátů i z přírodních zdrojů dostupných pěstitelům mohou mít v okrasné zahradě svůj význam kromě raše­liny, písků, hnojiv živočišného původu ve formě mouček, především různé typy kompostů. Na rozdíl od většiny ze­leniny nelze pro okrasné rostliny použít čerstvá neprozrálá statková hnojiva, zejména chlévský hnůj a ostatní druhy podestýlek. Tento fakt podtrhuje význam používání kompostů jako univerzálního organického hnojiva, které zvyšuje úrodnost půdy, upravuje pH, dodává kvalitní hu­mus, posiluje mikrobiální život a zároveň ovlivňuje růst a vývoj rostlin svým obsahem živin, stopových prvků a rů­stových stimulátorů.

V nabídce firem lze nalézt několik typů kompostů, které se liší výrobní technologií, a tím i kvalitativními para­metry. Biofermentačními technologiemi za vysokých tep­lot se ze zemědělských odpadních surovin v krátkých eta­pách vyrábějí rychlokomposty, které neprocházejí obdobím zrání. Mohou být bohatým zdrojem živin, jejich orga­nická hmota je však nezralá, nestabilní a v půdě podléhá bouřlivému rozkladu, který může být doprovázen zvýše­nými teplotami, slehnutím zeminy a vylučováním zplodin rozkladu, často toxických, zejména pro klíčící a vzcháze­jící rostliny.

Klasické komposty se průběhem výroby spíše blíží zpracování kompostu na zahrádce, kde dochází k pozvol­nému zrání, prokládání surovin a několika překopávkám. Tmavá barva, stabilní struktura a teplota, zemitá vůně a kyprý přirozený vzhled by měly být charakteristické pro zralý kompost, který lze využít k jarnímu i podzimnímu hnojení v zahradě užitkově i okrasné, kromě vyhraněných kyselomilných rostlin, pro růže a většinu ostatních trva­lek, okrasné listnaté stromy, keře a letničky.

Žížaly se snaží

Zvláštním typem kompostů jsou vermikomposty, které vznikají chovem žížal. Žížaly jsou samozřejmě uži­tečné i v půdě a jsou pomocníky v každém kompostu, ale hojný počet, šlechtěný druh pracovitých kaliforn­ských žížal a řízený proces vermikompostování vede ke vzniku velmi specifického typu kompostu. Žížaly přetvá­řejí organickou hmotu suroviny velmi pečlivě a po­zvolna, silně ji stabilizují, mísí s půdními částicemi a obalují svou mikroflórou a trávicími enzymy. Vytvářejí tak pevné drobty, které zlepšují půdní strukturu, oboha­cují ji nejvyšší formou humusu, dodávají užitečnou mikroflóru, stopové prvky a biologicky aktivní látky.

Průběh procesu bez zvýšených teplot umožní syntézu a uchování těchto látek, především rostlinných stimulátorů, aminokyselin, přírodních enzymů, které mohou ve spojení se substancemi humusové povahy účinně ovlivňovat růst a vývoj rostliny, zejména tvorbu kořenů, násadu květů či zrání plodů. Stabilita výsled­ného biohumusu, lépe naturhumusu, umožňuje přihnojovat veškeré rostliny a v malých dávkách i citli­vější druhy, jako jsou jehličnany, cibuloviny, subtropické rostliny nebo i kaktusy a pokojové květiny. Všechny typy kompostů se považují za pří­rodní organická hnojiva, která dodá­vají do půdy širokou škálu živin ve formách přijatelných, ale z větší části vázaných na organické hmotě, které jsou rostlinám zpřístupňovány po­zvolně.

Dlouhou dobu účinnosti mají také hnojiva živočišného původu, která se připravují ve formě mouček. Nejbezpečnější jsou rohovinové moučky, které jsou bohatým zdrojem orga­nické formy dusíku. Ostatní druhy krevní, masokostní, rybí, které byly zdrojem fosforu, vápníku a hořčíku z důvodu problematické hygienizace ­– jsou na trhu už jen velmi zřídka.

Při používání těchto mouček platí pár zásad:

1. vybrat co nejjemněji mleté;

2. dobře je zapracovat do půdy, nejlépe na podzim, kde v souvislosti s půdní mikroflórou dojde k pozvol­nému rozkladu;

3. použít je k plodinám s dlouhou vegetační dobou (ovocné stromy, keře, okrasné stromy, trvalky apod.);

4. jako doplněk do kompostu, kde posílí mikrobiální ži­vot a dodají potřebné živiny.

Pomocník rašelina a kůra

Ostatní organické materiály, které nemají hnojivý cha­rakter, jsou významné pro úpravu pěstebního prostředí, a to především fyzikálních vlastností, změnu pH apod. Tradičním materiálem je rašelina, a to jak tmavá slatinná, která se těží v jižních Čechách, tak i vláknitá bílá rašelina vrchovištního typu.

Každá vznikla jiným vý­vojovým procesem za odlišných klimatických podmínek, proto i jejich vlastnosti se různí. Slatinná rašelina je ze­mitější, méně kyselá vrchovištní rašelina, která se k nám dováží především z Pobaltí, má vláknitou strukturu, nízké pH a obsah solí. Rašelina samotná je sterilní, dobře poutá vodu, upravuje pH. V čistém stavu však nemusí mít zcela vhodné fyzikální vlastnosti. Nezastupitelnou úlohu má při pěstování kyselomilných vápnostřežných rostlin (rododendrony, azalky, vřesy, některé kapraďorosty i cit­livé druhy jehličnanů), a to nejlépe v kombinaci s dobře uleželým kůrovým kompostem, který svým charakterem připomíná lesní hrabanku, zvyšuje propustnost a obsah vzduchu v prostředí.

Kůrové komposty v posledních letech nabyly na vý­znamu zejména v zemích, kde v souvislosti s ochranou ži­votního prostředí nastal odklon od těžby rašeliny, jejíž lo­žiska se nacházejí v ekologicky důležitých lokalitách. Příprava kůrového kompostu však musí probíhat za říze­ných podmínek, především úpravy poměru uhlíku a du­síku, odbourání pryskyřičných látek a důsledné hygienizaci. Určité frakce kůrového kompostu nebo loupané borky lze využít k mulčování, nastýlání výsadeb, kde kromě este­tického dojmu zabraňuje růstu plevelů a chrání kořenový bal rostlin před nadměrným vysycháním.

Na popel pozor!

Z anorganických materiálů pro zlepšení půdního pro­středí je důležitý písek, a to všech typů i zrnitosti. Ke zvý­šení propustnosti, obsahu vzduchu a posílení drenážní schopnosti jsou nejlepší hrubozrnné bezvápenaté křemi­čité písky, které nemají podíl jílů a nespékající se (netvoří bláto). Žluté kopané písky, zvláště jemné frakce, svou funkci plní hůře.

Tradičním materiálem pro zlepšení půdního prostředí byl dřevný popel, jemně dr­cený, který se přidával do kompostů i zapracovával do půdy. Jeli popel opravdu jen dřevný, může mít charak­ter organického hnojiva, ale je třeba ho používat s rozu­mem, protože jemnými částicemi zhoršuje fyzikální stav půdy. V každém případě jiný popel než čistě dřevný může být zdrojem kontaminace půdy těžkými kovy a sloučeninami síry, a významně tak ohrozit životní prostředí i kvalitu produkce.

Zvláštní skupinu půdních „zlepšováků“ i hnojiv tvoří vápe­natá hnojiva, která nejsou organického původu, ale ani vý­sledkem průmyslové výroby. Přesto jsou významná pro udržení půdní úrodnosti a příznivých chemických vlastno­stí půdy. Jsou bohatým zdrojem vápníku a hořčíku s dlou­hodobou účinností. Tyto prvky jsou důležité pro všechny typy půd, ne­boť obsah těchto prvků v půdě snižujeme odběrem plodin a jejich zaléváním. Velmi razantně upravují pH kyselých půd, ze­jména v oblastech postižených kyselým spadem. Z vápena­tých hnojiv je k dispozici rychlá a agresivní forma pále­ného a hašeného vápna, vhodná také k likvidaci mechů a desinfekci infikovaných organických materiálů v kompostu. Pro půdu jsou výhodnější formy dolomitického vá­pence bohatého na hořčík; zejména přírodní zrnité frakce mají méně agresivní účinky a působí delší období než jemně mleté práškové frakce. Dostatek vápníku a alkalic­kou reakci půdy vyžadují zejména rostliny původem ze skalních vápencových útvarů (lomikámen, netřesk, protěž apod.), z okrasných keřů rakytníky nebo štědřence.

Správný postup umocní výsledek

Organická hnojiva je nejvhodnější použít při základním zpracování půdy, společně s kypře­ním a odplevelením před osázením záhonů, skalek nebo vysazováním solitéru. Dobrá příprava pozemku a vytvoření vhodných fyzikálních parametrů půdy (což může být pro bahenní rostliny a kapraďorosty nepropustná kyselá půda s obsahem humusu, pro skalničky kamenité vápenaté podloží atd.) jsou základem úspěchu pěstování. I zbývající plochy okrasné zahrady, zejména předzahrádek a obyt­ných částí, na kterých bude založen trávník, je potřeba dobře propracovat, odplevelit i přihnojit prozrálým kompostem, není-li po ruce, pak kombinovaným průmyslo­vým hnojivem.

V průběhu vegetace se nenáročné rostliny skalničky, jehličnany apod. nehnojí vůbec nebo omezeně, pří­padně se doplňují jen mikroprvky. Náročnější okrasné tr­valky, jako jsou růže, pivoňky či hortenzie, vyžadují kaž­doroční přihnojení. Letničky díky své krátké vegetační době nejsou náročné na výživu, při opakovaném pěsto­vání je vhodné při podzimním zpracování půdy dodat kompost, mleté rohovinové moučky nebo kombinované hnojivo. Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat cibulovinám, kterým vyhovují propustné lehčí půdy, slabě zása­dité půdy pro tulipány nebo narcisy, slabě kyselé pro vět­šinu lilií. Záhony určené pro cibuloviny před výsadbou nehnojíme čerstvými statkovými hnojivy!

Nezapomeňme dopřát živiny i trávníku!

Naopak trávník za vegetace přihnojujeme kombinovaně alespoň 1× organicky a doplňkově průmyslovým hnoji­vem v závislosti na zatížení a kosení. Příliš alkalická hno­jiva včetně neprozrálých kompostů a vápenatých ledků mohou narušit kyselomilné společenství trav a dát větší šanci širokolistým plevelům. Organické hnojivo je vhodné spojit s vyhrabáváním trávníku a v pozdním pod­zimu je správná chvíle pro ničení mechů.

Co potřebují květiny v květináčích?

Okrasná zahrada není jen venkovní plocha, ale i te­rasa, balkón a okrasné interiérové rostliny zkrášlující náš byt. Pro rostliny pěstované v nádobách lze doporučit jen hotové odborně připravované substráty určené pro pokojové a balkónové rostliny, které jsou vyráběny na bázi rašeliny a jemně zpracovaného kůrového kompo­stu, obohacené přijatelnými živinami průmyslových hnojiv nebo lépe živinami s delší působností organic­kých hnojiv, které navíc mohou mít stimulační účinky. Pro zabezpečení dostatečné propustnosti v nádobě bý­vají substráty doplněny perlitem nebo drobným keramzitem.

Výživa a hnojení okrasných rostlin je nedílnou součástí pěstebních zásahů, ať už při přípravě půdy, nebo vege­tace. Nesmíme zapomínat, že jen silná rostlina bude pro­spívat, kvést a odolávat všem nepříznivým faktorům. Do­statečná péče se nám zúročí v estetické, hygienické i relaxační funkci rostlin, které mohou být kouskem pří­rody našeho domova.