Pažitů je nepřeberné množství, jak si vybrat ten správný

Zakládání zahrad má řadu shodných rysů se zařizováním bytů. Estetická funkce trávníků v zahradě je téměř totožná s estetickou funkcí koberce v bytě, květinové záhony a vůbec květiny na zahradě lze přirovnat k doplňkům bytu, jako jsou obrazy, grafické listy, plastiky či doplňky z porcelánu, skla, keramiky a různých kovů.

Keře na zahradě hrají obdobnou roli jako menší nábytek v bytě – skříňky, komody, křesla, stoly apod. Stromy na zahradě lze zase připodobnit k velkým nábytkovým celkům – skříním, příborníkům nebo knihovnám. Uspořádání předmětů v bytě má nejen svá estetická, ale i funkční pravidla. Rozmístění a vzhled bytového interiéru bývá zpravidla obrazem vkusu obyvatel (nebo obyvatele) bytu. I v tomto je zakládání zahrad podobné.

Trávník – spojovací článek

Prvotní a nejvíc zřetelná je estetická funkce trávníku v zahradě. Trávník na zahradě je po vodní ploše druhým nejsvětlejším kompozičním prvkem. Prvkem, který nevytváří stíny, ale naopak je plochou, na které se stíny vytvářejí. Trávník má být svou strukturou a barevností stejnorodým kobercem – neutrální, svěže zelenou plochou scelující ostatní prvky zahrady, tj.stromy, keře, květiny, bazény, osvětlovací tělesa, pergoly, pěšiny, sochy, zídky a další. Čím je plocha trávníku uspořádanější a jemnější textury, tím větší je jeho spojovací schopnost a vytváření kontrastů v trojrozměrném prostoru zahrady.

Proč se u trávníků na zahradě vyzdvihává estetická funkce a co to vlastně znamená?

Jako estetické lze označit vše, co má kladný vliv na naši psychiku. Svěže zelený trávník působí v ucelených plochách neobyčejně příznivým a uklidňujícím dojmem. Bylo vypozorováno, že nejvhodnějším, nejvíce uklidňujícím a uspokojujícím uspořádáním hlavních kompozičních prvků zahrad je takové, kde se střídají větší a ucelené plochy trávníků s ucelenými skupinami stromů a keřů a souvislými květinovými záhony květin přibližně v poměru 3 : 2 ve prospěch trávníků.

Na co všechno má trávník vliv

Kromě uvedené hlavní funkce plní trávníky na zahradách ještě další nejen zjevné, ale i skryté funkce. K těm zjevným se rozhodně počítá významný podíl na celkové úpravnosti prostředí (zejména trávníky dobře pěstované a udržované), možnost provozování různých aktivit (domácí sportování, slunění), rychlý odvod (zasakování) i nadměrných vodních srážek a zamezování vodní eroze na svazích. K neméně důležitým, i když okem nepostřehnutelným funkcím trávníků patří snižování prašnosti a hlučnosti prostředí, poutání různých plynů z ovzduší, zvyšování vzdušné vlhkosti, ovlivňování (regulace) teplot v půdě i v ovzduší a podíl na koloběhu kyslíku v ovzduší (uvádí se, že 1 hektar, tj. 10 000 m² pěstovaného a udržovaného trávníku vyprodukuje za 1 rok tolik kyslíku, kolik jej za totéž období spotřebuje 10 lidí k dýchání.

Aby tedy mohl trávník na zahradě plnit veškeré zmíněné funkce, pak je jednak nezbytné, aby byl jako porost složen z druhů trav podobného vzrůstu, šířky, tvaru a barevnosti listových čepelí a aby obsahoval co nejméně širokolistých (dvouděložných) bylin – trávníkových plevelů. To neplatí pouze v případě, je-li trávníková plocha založena a udržována jako květnatý trávník nebo louka.

Posečený trávník působí upraveně a čistě. Navíc eliminujete výskyt klíšťat, která by se na vás nebo na vašem zvířecím miláčkovi mohla zakousnout.

Foto (C) PETR VELFEL

Péče o trávník

Kvalitní trávník vyžaduje péči, tj. určitý (větší nebo menší) vklad práce a energie. Čím je trávník v lepším stavu – v lepší životní kondici – správně založený, pěstovaný a udržovaný (kosený, vyhrabávaný, hnojený, zavlažovaný v údobích sucha), tím více kyslíku bude produkovat a zároveň dobře plnit i své další funkce.

Kolik trav znáš, tolikrát jsi člověkem

Z dosavadního textu vyplývá, že existuje více druhů trávníků. Základní a nejstálejší třídění trávníků je na dvě velké skupiny – na trávníky intenzivní a extenzivní.

Intenzívní trávníky, ve vztahu k jejich funkci a účelu, se kosí v průběhu roku velmi často (6 – 20krát), s tím souvisí i potřeba většího přihnojování během vegetace, zavlažování v údobích sucha a soustavné omezování trávníkových plevelů. Je třeba vykonávat i další pěstitelské a údržbové práce, kterými se trávník udržuje v kvalitní životní kondici, vzhledu a stavu. Do této skupiny se řadí zejména trávníky okrasné (reprezentační, luxusní) a trávníky rekreační (určené pro sport a hry, tzn. snášející zatěžování šlapáním).

Extenzívní trávníky, které se kosí v průběhu roku jen 1 – 3krát a hnojí se jen existenčními dávkami hnojiv (živin), které zabraňují nadměrnému prořídnutí porostu nebo nežádoucímu zaplevelení. Trávy v trávnících v této skupině mají mít mohutný kořenový systém a nepříliš vysokou tvorbu nadzemní hmoty. Sem patří květnaté trávníky nebo trávníky lučního charakteru.

V odborné trávníkářské literatuře se dále můžeme setkat se tříděním na:

• trávníky nízké (kobercové);
• trávníky střední (parkové);
• trávníky vysoké (parkové louky)

Dále lze dělit na početnější skupinu:

• trávníky obytných budov;
• trávníky sportovních ploch;
• trávníky svahových ploch;
• trávníky polostinných stanovišť;
• trávníky výslunných a suchých stanovišť;
• trávníky speciálního využívání (fotbalových a golfových hřišť, koňských dostihových drah, letišť, parkovišť motorových vozidel, štěrkových ploch aj.).

Třetím početným a komplexním příkladem třídění je to, které travní porosty dělí na:

• produkční (píce pro domácí zvířectvo)
• neprodukční (technické a okrasné trávníky):
• trávníky doprovázející komunikace;
• trávníky přírodních rezervací;
• trávníky meliorační;
• trávníky parkové a zahradní;
• trávníky hřišťové;
• trávníky rekreační;
• trávníky pietní (hřbitovy, pohřebiště);
• trávníky ostatní technické.

Uvedené příklady dokazují, že zcela určitě existuje více druhů nebo typů trávníků lišících se svým porostovým složením, podle podmínek stanoviště, podle způsobu využívání a podle péče, kterou jim je člověk schopen a ochoten věnovat. Každý, kdo má v úmyslu si založit na své zahradě trávník, měl by respektovat toto základní pravidlo: "Aby trávníky splňovaly různorodé požadavky, které na ně klademe, musí být již zakládány s vědomím těchto požadavků."

Při sekání trávníku musíme dát pozor na kameny, které rozbíjí jednolitou zelenou plochu. Trávník rekreační se hodí do míst s venkovním posezením, kam často chodíme.

Foto (C) PETR VELFEL

Nejčastěji se setkáme

Pro zahrady a zahrádky rodinných domů nebo chat a chalup by mělo obecně stačit mít povědomí o zakládání a pěstování tří základních a vzájemně odlišných typů trávníků:

• Trávníky okrasné (též reprezentační nebo luxusní), které mají převážně jen estetickou funkci a nejsou příliš vhodné pro zatěžování pěším provozem. Mohou mít též varianty pro osluněná nebo polostinná stanoviště.
• Trávníky rekreační (nebo též využívané), které musí být jednak odolné pro plošné zatěžování hlavně pěším provozem a jednak musí plnit i estetickou funkci. Opět mohou mít varianty pro osluněná a stinná stanoviště.
• Trávníky květnaté, lučního charakteru obsahují kromě trav i různé, barevně vykvétající dvouděložné byliny (zvonky, kopretiny, jetele apod.). Tyto trávníky vyžadují minimum zásahů, ovšem nesnáší na svém povrchu (beze škody na vzhledu) žádný provoz a jejich funkce je hlavně estetická.

Udržet monokulturní trávník je náročné, především když jsme s ním nepočítali již v čase jeho zakládání. Pokud zahradu již zdědíme či nemáme čas se o trávník starat, porostou v něm i dvouděložné rostliny jako jitrocel nebo smetánka lékařská.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Zelenou plochu nemusí vytvářet pouze trávy

Kromě uvedených trávníků složených převážně z různých druhů trav existují v praxi i tzv. náhrady trávníků. Samotný pojem naznačuje, že jde o vytváření stejnorodých rostlinných pokryvů půdy z druhů nepatřících do botanické čeledi lipnicovitých (tedy trav). Jsou to takové druhy rostlin, které mají schopnost se rychle rozrůstat do plochy, jsou vyrovnané barevnosti, která nemusí být pouze zelených odstínů a svou texturou vytvoří rostlinný pokryv podobný trávníku. Vlastností takových rostlin se využívá zpravidla na místech nebo plochách, kde je obtížné nebo i nereálné založit a vypěstovat normální travní pokryv.

Jde zejména o plochy svažité, těžko kositelné, plochy kamenité nebo výsušné bez možnosti zavlažování, plochy více zastíněné, kde se trávníku nedaří, nebo o plochy malých rozměrů, na nichž není účelné založit a udržovat intenzívní typ trávníku. Samozřejmě lze na zahradě založit "trávník" z náhrad trávníků i v polohách příznivých pro založení normálního trávníku. Je to jen otázka tvůrčího (estetického) záměru. Je totiž nesporné, že plochy vytvořené z rostlinných náhrad trávníků vyžadují mnohem menší vklad práce nebo energie, než které musíme věnovat trávníkům z travních druhů.

Rostliny zvolené jako náhrady trávníků se vysévají nebo vysazují převážně v jednodruhových (monokulturních) porostech a musí splňovat dva základní požadavky:

• Vytvořit co nejrychleji (během 1 až 2 vegetačních údobí) hustý, stejnorodý, trávníku podobný porost, výškově a barevně víceméně vyrovnaný.
• Být co nejvíce tolerantní k daným podmínkám stanoviště, kde budou muset zdárně a dlouhodobě vegetovat (svah, slunečná a suchá poloha, zastíněná a vlhká poloha apod.).

Co užít jako náhradu?

Rostliny vhodné jako náhrady trávníků lze nalézt především mezi bylinami vytrvalými – trvalkami, mezi jetelovinami a mezi plazivými nebo přitiskle při zemi rozrůstavými dřevinami. Z trvalek to jsou např.: bergénie, čistec, hluchavka žlutá, huseník, jaterník podléška, konvalinka, kopytník evropský, plaměnka, pupalka, rozchodníky, rozrazil plazivý, popenec plazivý aj., jako aromatické náhrady trávníků se osvědčily: heřmánek římský (ovšem u nás jen v teplých polohách), mateřídouška obecná, máta sivá a řebříček obecný. Z jetelovin je to především jetel plazivý, štírovník růžkatý, úročník lékařský a čičorka pestrá. Z dřevin pak brslen plazivý, brčál barvínek, břečťan obecný, borovice kleč, mahónie cesmínolistá, plazové jalovce, růže Wichurova, plazové druhy skalníků, vřesy a vřesovce aj.

Oproti založení plochy trávníku výsevem travního osiva je založení plochy z náhrad trávníků pracnější (individuální vysazování sazenic) a dražší. První asi tři roky, než dojde k úplnému pokrytí půdy, jsou plochy náhrad trávníků náročnější na ruční práci (zejména odplevelování), ale v dalších letech je pracnost, ve srovnání s rozsahem soustavné péče o normální trávníky podstatně nižší. Je to tedy otázka volby.

A na závěr této kapitoly ještě obecné pravidlo pro volbu rostlin – náhrad trávníků: "Pro menší plochy se vybírají druhy rostlin s drobnými listy a rostoucí přitiskle k povrchu půdy. Pro rozlehlejší plochy se naopak vybírají druhy rostlin s většími listy a poněkud vyšším a robustnějším vzrůstem."