Příprava podkladu pro podlahovou krytinu

Aby podlaha skutečně hezky vypadala a dlouho sloužila, je bezpodmínečně nutné zajistit kvalitu podkladové a izolační vrstvy. Mezi nejdůležitější parametry podkladu patří dodržení rovinnosti a celkové pevnosti povrchu. Pokud bude podlaha nerovná, položená krytina bude pracovat v zámcích, bude praskat, vrzat, při chůzi bude hlučná a nakonec se stejně zničí, protože dlouhodobě nevydrží mechanické provozní namáhání a tlaky, které vznikají při změnách rozměrů vlivem teplotních změn. Rovinnost podlahy nesmí podle norem překročit hodnotu 2 mm na 2 metry délky. Tuto odchylku lze amatérsky sledovat pomocí dvoumetrové rovné latě, kterou řemeslník pokládá v různých směrech po místnosti. Měřící stupňovitý klínek s vyznačenými hodnotami podsouvá pod lať, čímž určuje odchylky rovinnosti. Profesionál s kvalitním vybavením použije laser, který přesně poslouží i na velkých plochách.

Tvrdost podkladu se dá opět vysledovat buď amatérsky, nebo profesionálně. V rámci akce „udělej si sám“ stačí v různých místech podkladu provádět na sebe kolmé vrypy šroubovákem nebo hřebíkem. Pokud zůstanou škrábance ostré, je vše v pořádku, pokud dochází k drolení materiálu, je nutné povrch ošetřit. Odborník použije speciální přístroj, tzv. vrypoměr, kterým jednoznačně stanoví hodnoty pevnosti a tvrdosti. Bez povšimnutí nesmí zůstat ani trhliny či praskliny. Ty je nutné do hloubky prořezat diamantovým kotoučem a zacelit dvousložkovým epoxidovým lepidlem.

Ukázka práce s vrypoměrem a mřížkou

Foto (c) FLOORWOOD

Pokud vykazuje povrch nerovnosti nad hodnotu 2 mm na 2 metry délky, nebo pevnost a tvrdost neodpovídá požadavkům, je třeba podklad srovnat a upravit samonivelační stěrkou o tloušťce minimálně 3 mm. Práce s ní musí probíhat přesně podle návodu. Materiál stěrky volíme tak, aby byla schopna odolávat vysokému zatížení. Existují také barevné stěrky, které najdou uplatnění bez dalšího zakrytí, například u krbu. Při míchání je nutné dodržet správné množství vody vlévané do hmoty. Stěrku mícháme profesionální míchačkou ve tvaru klece, míchačky se šroubovými listy, které často nacházíme v marketech, jsou naprosto nevhodné, protože rotací šroubu vtahujeme do stěrky vzduch. Hmota namíchaná takovou stěrkou se musí nechat odstát, aby se vzduch v podobě bublinek dostal na povrch. Aby se vyloučilo riziko zvýšené pórovitosti stěrky, v každém případě a vždy se provádí odstraňování bublinek odvzdušňovacím válcem. Po zatvrdnutí stěrky je třeba vyčkat s pokládkou krytiny, dokud se z podkladu nevyloučí přebytečná vlhkost. Poté ji přebrousíme, abychom odstranili tzv. šlem.

Měření nerovností pomocí měřícího klínu

Foto (c) MAPEI

Předčasná pokládka může mít za následek uzavření vlhkosti pod krytinou, což může způsobit v budoucnu velké problémy s plísněmi nebo destrukcí dřevní hmoty bobtnáním. Před aplikací stěrky je nutné kontaktní plochu napenetrovat.

Na dostatečně vysušenou podkladovou vrstvu se pokládá parotěsná fólie, která brání prostupu zbytkové vlhkosti z podkladu do podlahové krytiny. Parozábrana o tloušťce minimálně 0,18 mm nemusí být do jednoho celku svařovaná, stačí její slepení izolepou. Parozábrana se k podkladu nelepí, pouze se na stěrku nebo beton pokládá. Parozábrana se nikdy neklade na dřevěný podklad. Na parotěsnou fólii se pokládá izolační podložka z pěnového materiálu. Ta má za úkol utlumit kročejový hluk. Materiál podložky je třeba vybírat s ohledem na životnost podlahy. Na trhu jsou totiž i takové materiály, které se během několika málo let v lepším případě jen prošlapou, v horším případě degradují tak, že se rozpadnou na prach. Problém s podložkou se může projevit vrzáním podlahy při chůzi nebo houpáním podlahy v určitých místech. U nesprávně položených podlah se dokonce zbytky podložky v podobě prachu objevují i ve spárách.

Řešení okrajové spáry a napojení na stěnu

Foto (c) MAPEI

Klasická izolační podložka není vhodná na podlahové vytápění, kde se naopak snažíme o přenos tepla z podkladu nahoru. Aby ale byla zachována schopnost mezivrstvy pružit a vyrovnávat vzduchové mezery, místo klasické pěnové podložky se pro podlahové vytápění používají speciální mezivrstvy (například materiál Tuplex). Laickým pohledem se může jednat například o kuličky polystyrénu zatavené do fólie, kde je mezi kuličkami dostatečný prostor pro přenos tepla. Izolační vrstva tak průchodu tepla nebrání. Kročejový hluk neovlivní tloušťka mezivrstvy, není tedy pravdivá představa o tom, že silnější nebo hustější vrstva je vždy lepší. Zásadně je nutné vyvarovat se pokládce dvou nebo více vrstev izolace na sebe, například z důvodu vyrovnání nerovností podkladu. Mezivrstva pak vůbec neplní svůj účel a podlaha plave na vzduchových kapsách.

Podložka Tuplex se klade mezi podlahovou krytinu a nosný podklad s podlahovým vytápěním. Vzduchové mezery mezi kuličkami umožňují lepší průchod tepla.

Foto (c) FLOORWOOD

Ukázka postupu sanace trhlin v podkladu přípravkem EPORIP TURBO

Kresba (c) MAPEI