Schodiště: Výhody a nevýhody jednotlivých konstrukcí

Velmi často jsou ve stavbě zabudovány schodišťové betonové monolity, tyto konstrukce však neřeší vše. Jejich konstrukční dobudování do esteticky přijatelného vzhledu je náročnější z hlediska pracnosti, času i použitého materiálu. Musí se ještě dořešit obložení stupňů a montáž zábradlí, což se v důsledku projevuje v další finanční zátěži. Navíc hrozí velké riziko zbytečných stavebních prací v důsledku nepřesností, protože ruční šalování je nepřesné a často se musí hrubá betonová konstrukce obetonovávat a doupravovat, například ve styku se stěnami atd. Nutnost úprav bude potřebovat i hrubý betonový povrch. Pro obložení dřevem je zapotřebí počítat se sílou nášlapné desky alespoň 4 cm. Dřevo je totiž velmi živý materiál, který bude dlouho pracovat, a tato tloušťka již dokáže dlouhodobé změny dřeva z větší části eliminovat.

Další nevýhodou betonových monolitů je pevné připojení k obvodovým stěnám, které se stávají součástí schodů. V místech styku vznikají tzv. "černé kouty", které musí konstrukce nášlapných a pohledových ploch při obložení respektovat. Zbytečné kouty a blízkost stěn působí potíže při běžné údržbě, neboť se v nich neustále hromadí špína.

Pokud při betonování nebo konečných úpravách v interiéru dojde k nesprávnému zaměření konstrukční výšky schodiště například v důsledku změny výšky podlahové skladby, betonový monolit nedokážeme upravit do přijatelného stavu. Takže se může stát, že schodiště bude mít nerovnoměrně rozložené stupně, což si budeme připomínat při chůzi po celou dobu existence schodiště. Betonová konstrukce také vnáší do budovy stavební omezení do budoucna, protože případné úpravy schodiště jsou možné jen s použitím sbíječky.

Mějme na paměti, že ode zdi odsazená schodiště jsou na údržbu mnohem přijatelnější, přičemž zcela dostačuje vzdálenost i tří centimetrů. Větší vzdálenost ale není na škodu – nemusíme se tolik obávat, že při vytírání schodiště při troše nepozornosti nebo neúmyslně zamažeme špinavým hadrem okolní stěny. Od stěny odsazené schodiště také oceníme při malování nebo tapetování stěn, kdy se nemusíme zdržovat dotahováním nátěru k lištám a kontaktním obrysům schodiště.

Lepším řešením jsou schodiště budovaná dodatečně do připraveného prostoru. Výhodou například páteřové konstrukce je možnost jednoduchého rozpočítání výšky stupňů, snadné provedení zábradlí a montáž hotových segmentů na místě, takže nedochází k nadměrné zátěži interiéru. Tento typ schodiště umožňuje snadno eliminovat nepřesnosti všech ostatních profesí – z vlastní zkušenosti přece víme, jak často nejsou pravé úhly pravé, vodorovné plochy nejsou ani roviny, natož vodorovné, o svislých rovinách ani nemluvě.

Dokonalé zvládnutí vstupu do patra

Foto (c) SMIP

Konstrukci páteřového schodiště lze přebudovat, směrově vytvarovat, upravit a případně i snadno restaurovat při poškození byť jediného stupně, protože stavebnicové řešení je uloženo u výrobce v počítači a není pro něj problém vyrobit odpovídající náhradu potřebného dílu. Hladké plochy schodiště nepotřebují hlídat složité roviny, úhly a detaily propojení, které známe u jednotlivých jiných typů schodišť. Stavebnicová montáž zábradlí je rychlá, ale její výhodu oceníme až při stěhování objemnějších předmětů. V nouzi můžeme totiž zábradlí odmontovat a po přestěhování vrátit do původního stavu.

Při návrhu schodiště hrají důležitou úlohu kotevní body, na něž se často zapomíná. V jejich blízkosti nesmí procházet elektrické vedení, rozvody plynu nebo podlahové topení. Z hlediska pevnosti se dá se stavebním materiálem, do kterého bude schodiště zabudováno, téměř čarovat. Samozřejmě nelze počítat s tím, že schodiště unese ztrouchnivělé dřevo nebo rozpadající se stropní deska nebo zeď. Takový problém musí být řešen již ve fázi projektu nejlépe po konzultaci se statikem, ale drobné potíže, jako například drolící se stavební materiál, může dodavatelská firma řešit za pomoci kombinace moderních montážních prvků a přípravků stavební chemie. Jmenujme zde například tzv. "chemickou kotvu", která je vhodná do starého zdiva, drolícího se materiálu nebo betonu. Do předvrtaného otvoru se pod tlakem vstříkne speciální dvousložkový tmel a do čerstvé hmoty tmelu se vsune závitová tyč. Zanedlouho tmel ztvrdne a stane se z něj pevný kotvicí spoj. Taková "chemická kotva" se výborně hodí pro kotvení zábradlí v těsné blízkosti hrany v betonu nebo všude tam, kde by klasická hmoždinka svým rozpínáním trhala okolní materiál. Podobných způsobů uchycení však existuje více a montážní firma si jistě dokáže poradit.