Začínáme s alpinkařením

Založení skalky, čili alpina, není snadná věc. Každý správný "alpinkář" se nejprve důkladně seznámí s podmínkami té části zahrady, kde alpinum umístí. Předpokladem úspěchu je i velice podrobná znalost nároků jednotlivých rostlin na půdu, vlhkost a oslunění. Dále musí znát velikost jednotlivých rostlinek v dospělosti. Nezanedbatelným požadavkem je i znalost vazeb rostlinných druhů navzájem. Těžko lze s úspěchem vysadit vedle sebe druhy, které vyžadují v půdě dostatek vápna a druhy přímo vázané na kyselou půdní reakci.

Správně založená skalka poskytuje vážnému zájemci o krásu těchto rostlinek celoroční zážitek spojený s různou dobou kvetení, s různými tvary a barvami květenství. Podzimní přeměny jsou neopakovatelnými zážitky, nad kterými člověk tiše žasne.

Mistry v tvorbě rozlehlých skalek nalezneme v Číně a v Japonsku, kde záleží na uložení každičkého kamínku. V našich podmínkách nejčastěji nalezneme však podobnou mini verzi.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Jak postupovat při zakládání alpina?

K velmi důležitým požadavkům patří: volba správného substrátu, znalost nároků rostlin na světlo a stín, znalost nároků na velikost stanoviště, znalost citlivosti rostlin na reakci půdy.

Rostlinky na svém původním stanovišti jsou svým vývojem, dobou květenství, vývojem plodů a nakonec i odměřením nadzemních částí přizpůsobeny klimaticky odlišným, většinou vysokohorským podmínkám. Každý pěstitel si musí uvědomit proto rozdílnost mezi původním stanovištěm rostlin a novým umístěním. Například v zimě jsou rostliny v horách přímo zavaleny na dlouhou dobu hromadami sněhu, které je chrání před krutými mrazy. V alpinech jsou však vystaveny poměrně dlouhému a značně proměnlivému období. Pokud napadne brzy sníh a vydrží přiměřeně dlouho na alpinu ležet, dá se předpokládat úspěšné přezimování. Naproti tomu dlouhé období mrazů bez sněhové přikrývky je ve spojení se silným větrem nebezpečným nepřítelem našeho snažení

Avšak mezi alpinkami jsou i takové, které přečkají dlouhá období bez sněhu i při krutých mrazech a na jaře nás překvapí nádherou svých květů. Takovou je čemeřice – Helleborus niger, se svou barevnou škálou od krémově bílé až po purpurově červenou. Kvete ještě v době, kdy leží všude sníh. Až do pozdního léta vykvétá veliká spousta dalších druhů alpinek, jako například Crocus aureus, Crocus biflorus, Crocus candidus, Eranthis, Erythronium, Fritillaria, Gagea, Iris, Muscari, Paronychia, Phlox, Potentilla, Primula, Saponaria, Saxifraga, Sedum, Sempervivum, Thymus, Veronica a další.

Zde jsou alpinky doplněny cibulovinami, které mají zářivější barvu květenství. Vše zastřešuje vzrostlá sakura s jemně narůžovelými květy.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Výběr správného místa pro skalku

Umístění alpina v zahradě je důležitým rozhodnutím pro celkový vzhled zahrádky. U rovinných pozemků volíme takové místo, které se z různých míst zahrady bude promítat do zorného pole pozorovatele a zpřístupnění provedeme vhodnými „šlapáky“ tak, abychom mohli nejenom pozorovat proměny našich miláčků, ale abychom je mohli v průběhu celého roku i ošetřovat (zejména odstraňovat plevele a kypřit půdu). Svahovitý terén umožňuje snadnější docílení efektu, i když alpina umístěná ve zvlněném terénu svádějí k začlenění i cizích prvků, jako např. hradů, jeskyní apod., které jsou přírodním scenériím v měřítku skalek v zahradách cizí a nevhodná.

Zkušenosti ukazují, že důležitá je i poloha vůči světovým stranám. Jako nejvhodnější se ukazuje poloha z východu až jihu. Po pečlivém zvážení umístění alpina můžeme přistoupit k ohraničení, vytyčení a modelaci terénu.

Rozmístění kamenů podle velikosti a barevnosti

Výběr vhodných kamenů pro alpinum je velmi významný. Musíme si uvědomit, že nesprávná volba druhu kamene, velikosti a nakonec i množství, může záporně ovlivnit výsledek našeho záměru. Vybíráme proto kameny, které se přirozeně vyskytují v okolí zahrádky. Dáváme přednost kamenům větším, přírodou opracovaným. Vyhneme se použití kamenů z lomu či jinak člověkem opracovaným, které by svými ostrými hranami působily nepřirozeně. Při zasazování kamenů do skalky využijeme krásných přírodních tvarů, které kámen získal na svém původním stanovišti.

Barevnost kamenů má také určující význam pro vzhled alpina. Zásadně nekombinujeme několik druhů kamenů a vyhýbáme se kamenům bílým, žlutým apod. Žula, rula, pískovec či břidlice svojí barvou navodí zdání samozřejmosti a vhodně se spojí s ostatními prvky zahrady.

Stupňovité terasy lze vytvořit i pomocí půlkulatin. Jednotlivé stupně vyplníme kůrou. Prorůstání plevele zabráníme položenou fólií.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Plochu budoucího alpina před rozmístěním kamenů zbavíme trávy a velice pečlivě vybereme plevel. U zamokřených pozemků provedeme odvodnění a před případným přemokřením, zejména u těžkých jílovitých půd, nebo u skalek pod úrovní terénu použijeme jako podklad alespoň 30 cm vrstvu hrubého štěrku. Na tento podklad vrstvíme teprve zeminu i podřadné kvality, do které upevňujeme kameny. Modelaci terénu alpina provádíme vždy s ohledem na okolní terén. Nesnažíme se za každou cenu na své zahradě vytvářet velehory. Vždy si je nutné připomínat známé přísloví, že mnohdy méně znamená více.

Postup při usazování kamenů

Při práci s kameny postupujeme tak, že nejprve vyhloubíme jámu o velikosti kamene. Po umístění kamene ještě jednou zkontrolujeme jeho správné uložení, případně jeho polohu opravíme. Tak postupujeme podle plánu po celé ploše alpina, vždy od nejníže položených míst z nejvýše položené části. Kameny musí být důkladně upevněny, aby později vlivem deště a větrem nedošlo k jejich uvolnění. Mezi skupinami kamenů pak necháváme volná místa pro výsadbu rostlin. Podle druhů rostlin, které zde budou vysázeny, zde můžeme použít zeminu promíchanou s pískem či rašelinou

Navršené kameny pro skalku mohou zároveň tvořit zídku proti sesuvu zeminy.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Rozhodneme‑li se pro rozsáhlé alpinum, je nutné pomocí naplocho rozmístěných kamenů umožnit i přístup k jednotlivým partiím, a to nejenom z důvodů sledování rostlin, ale i ošetřování. V alpinech vybudovaných ve svazích se nevyhneme schodům, které zajistí přechody k rostlinám a zpřístupní nám celou plochu. Umístění schodů vyplyne z plánu alpina, přičemž materiál použitý ke stavbě musí harmonovat s použitými kameny. Podle zkušeností počítáme s přibližně třemi desítkami větších kamenů na 10 m² plochy. Po skončení usazení kamenů ještě jednou celou plochu z různých míst prohlédneme, a pokud nenajdeme závady, opatrně skalku zavlažíme.

Kameny nám simulují horskou přírodu. Často na nich najdeme také sukulentní rostliny. Ty zimovzdorné a mrazuvzdorné přežívají naše zimy bez nějaké speciální ochrany, například netřesky.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Skalní jezírko

U zahloubených skalek je výhodné v nejnižším místě vytvořit menší jezírko nebo potůček. Význam vodní plochy nespočívá pouze v estetickém působení, ale upravuje i potřebné mikroklima skalky a zajistí odvedení vody zejména při vydatných deštích. Vlastní výsadbu rostlinek provádíme podle předem vypracovaného a promyšleného plánu. Úplným začátečníkům doporučujeme začít s výsadbou nenáročných druhů a podle možností je pak nahrazovat druhy náročnějšími. Zpravidla vysazujeme 2 až 3 exempláře od jednoho druhu. Výsadby provádíme prakticky celoročně, používáme‑li rostliny pěstované v květináčích. Skalkové partie jsou doplňovány i výsadbami nízkých dřevin, zejména jehličin. Vhodné jsou například druhy Juniperus, kultivary Picea, Chamaecyparis.

Po výsadbě skalku opatrně zalijeme a přistíníme do doby zakořenění rostlin. Pečlivě sledujeme zdravotní stav rostlin. Skalku nikdy nehnojíme hnojem, opatrně postupujeme i při dodávání živin rostlinám v pozdějším období! Po několika letech se nám může zdát, že rostliny nemají dostatek živin. Doporučuje se nahradit zem okolo rostlin vhodným substrátem. Tím naše práce ve skalce nekončí, naopak, začíná nám každodenní péče. Podle potřeby skalku zaléváme (výhodnější je mlžení) a podle potřeby, než se rostliny zapojí, pečlivě odstraňujeme plevel.

Ve skalce vynikne sebemenší rostlinka, ale potřebuje mít kolem sebe udržovaný prostor.

Foto (C) PAVLA HARTMANOVÁ

Přípravy na zimu

Příprava skalky na zimu je zvlášť důležitá s ohledem na dosti nepříznivé klimatické podmínky. Zatímco v horách jsou rostliny chráněny vysokou vrstvou sněhu, jsou v nížinách vystaveny prudkým výkyvům teplot, větrům, holomrazům. Částečnou ochranou je proto přikrytí skalky chvojím nebo listím. Použít se může rovněž jiný materiál, jako například dřevitá vlna. Důležitá je též ochrana před časným jarním sluníčkem. Pro přikrytí rostlin je rozhodující nejenom počasí, ale i zdravotní stav rostlin. Brzké přikrytí může způsobit plesnivění rostlin a značné škody mohou způsobit i hlodavci.