Výběr vhodných dřevin pro využití ve stavebnictví - ať již v interiéru nebo exteriéru - musí respektovat vlastnosti vybrané dřeviny a účel využití. V krátkosti se proto seznámíme s nejdůležitějšími parametry.

Pro ideální použití masivu je nutné důkladně poznat vlastnosti vybrané dřeviny

Foto (C) FEEL WOOD, SERAFIN CAMPESTRINI

Relativní vlhkost a podlaha z masivu

Pro použití v interiéru jsou použitelné prakticky veškeré tuzemské dřeviny. Pro pokládku podlah je lépe dát přednost dřevinám s vyšší stabilitou rozměrů a vyšší tvrdostí, která je zárukou delší trvanlivosti a odolnosti. Uživatelé ji ocení především v případě zvýšeného rizika drobných poškození, způsobených pády předmětů, poškrábáním drápky domácích zvířat, činností malých dětí a podobně.

Pokládku dřevěné podlahy v novém domě nebo rekonstruovaném interiéru neuspěchávejte – pro ideální použití musíte znát hodnotu relativní vlhkosti prostředí, a tato relativní vlhkost by se neměla příliš měnit v důsledku vysychání interiéru po použití mokrých stavebních procesů. Je tedy třeba vyčkat, až důkladně vyschnou a vyzrají podkladové betony, zděné stěny a klasické omítky. Je dobré také počkat několik týdnů i po tradičním malování, které opět do stěn zanáší nadbytečnou vlhkost. Relativní vlhkost vzduchu v místnosti, kde se bude dřevěná podlaha pokládat, je proto také důležitým parametrem, ke kterému by se mělo při nákupu materiálu na podlahu počítat. Balíky s prkny otevřete až těsně před instalací.

Dřevo díky hygroskopickým vlastnostem dokáže vstřebávat vlhkost, je-li v okolním prostředí relativní vlhkost vyšší, a naopak – je-li v okolním prostředí relativní vlhkost nižší, dokáže vlhkost z materiálu uvolnit.

Pokud se budou palubky pokládat v místnostech s mírně vyšší relativní vlhkostí, například v nedostatečně tepelně izolovaných místnostech – sklepech, garážích nebo technických místnostech – je třeba počítat s nižší teplotou dřeva a i vyšší vlhkostí materiálu. Vždy je důležité udržet vnitřní klima místností s relativní vlhkostí mezi 50 % a 65 % (viz tabulka). Tyto hodnoty zajistí, že smršťování a bobtnání systémové podlahy zůstane na zanedbatelné úrovni. Dlouhodobě suché prostředí může vést k nadměrnému sesychání. Pravidelně používejte vlhkoměr pro kontrolu vlhkosti v interiéru. Dřevěné podlahy nejsou vhodné pro vlhké a mokré místnosti.

Například masivní podlahy Feel Wood od výrobce SECA (Serafin Campestrini s.r.o.) jsou dodávány zákazníkům s vlhkostí 9 % (± 2 %). Výjimku tvoří jasan, který se vyrábí s maximální vlhkostí 10 %. Při pokojové teplotě cca 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu 50–60 % je tato vlhkost zárukou vysoké geometrické přesnosti. Při dodržení těchto hodnot relativní vlhkosti je tvorba spár zcela bezvýznamná.

Tabulka rovnovážné vlhkosti ve dřevě

(Pokud je klima v místnosti udržováno v optimálním rozsahu, neměly by se objevit v podlaze ani spáry a ani stopy bobtnání dřeva)

ZDROJ: SECA, SERAFIN CAMPESTRINI

Přijímáním a odevzdáváním vlhkosti se mění rozměry palubek v délce i v šířce. V šířce dochází také ke změnám v tangenciálním nebo radiálním průřezu (tzv. ležící a stojaté letokruhy). Bobtnání a sesychání v délce jsou zanedbatelné, v šířce závisí na dřevině a řezu. Střední hodnota změny tvaru se odhaduje na 0,25 % při změně vlhkosti o 1 %.

Klesá-li vlhkost dřeva, prkna sesychají a v podlaze vznikají spáry. Při snížení vlhkosti o 5 % a průměrném koeficientu bobtnání a sesychání 0,25 % vychází celková změna tvaru až 1,25 %. Tato hodnota při šířce palubek 128 mm představuje 1,25 % – tedy spáru širokou cca 1,6 mm. Tyto hodnoty jsou průměrné, samozřejmě závisí na dřevině, oblasti růstu a letokruzích na palubce (dřevo z kraje kmene nebo od jádra) a mohou se vždy poněkud lišit.

Protože dřevo pracuje také v důsledku změn teploty či vlhkosti, doporučuje se instalovat mezi prkna dilatační spáru, pokud šířka či délka položené plochy překročí 6 metrů.

Bobtnání a sesychání dřeva

Při změně relativní vlhkosti dřeva dochází ke změně rozměrů, které je označováno jako bobtnání (přijímání vlhkosti a zvětšení) a sesychání (odevzdávání vlhkosti a smrštění). V podélném směru dřevních vláken je změna rozměru zanedbatelně malá, v tangenciálním směru je dvakrát větší než ve směru radiálním. Díky těmto velkým rozdílům vznikají při sušení podle polohy letokruhů v hranolech nebo prknech typické deformace.

Při práci se dřevem se proto doporučuje brát ohled na směr řezu. U ležatých letokruhů vznikají velké změny v rozměrech na základě tangenciálního směru a tím díky působení vlhkosti vysoká deformace. U evropských dřevin se deformace pohybují v tangenciálním směru v průměru kolem 8,3 %, v radiálním směru kolem 4,3 %, podélně kolem 0,4 %. Tropické dřeviny se mohou od těchto hodnot zásadně lišit. Pro praxi je zajímavý diferenciální koeficient sesychání, který dává změnu tvaru v procentech na 1 % změny vlhkosti. Tím se sesychá např. podlahové prkno z masivního modřínu široké 100 mm při změně vlhkosti dřeva o 2 % (pokles vlhkosti dřeva z 10 % na 8 %) o 0,6 mm (diferenciální koeficient sesychání 0,3 % v tangenciálním směru), což při šířce 1 m představuje změnu rozměru podlahy o 6 mm.

Ke stabilizaci rozměrů slouží všechna opatření, která zvyšují stálost rozměrů při zatížení v různých klimatických podmínkách. U dřevěných podlah může být bobtnání a sesychání příčně k vláknům redukováno lepením dřeva do kříže nebo nalepením na dřevěný podklad.

Různé způsoby zušlechťování dřeva (např. napouštění pryskyřicí, olejem a bezvodou kyselinou octovou) vykazují také pozitivní vliv na stabilitu rozměrů. V posledních letech se v různých oblastech etablovalo zejména termicky ošetřené dřevo (tepelně upravené) a nachází uplatnění i v sortimentu podlah. V exteriéru se používají modifikované dřeviny kvůli redukované nestálosti rozměrů, například u teras.

Změny rozměrů dřeva vlivem bobtnání a sesychání v radiálním a tangenciálním směru

(C) VEH, BESTSELLER

Pevnost dřeva

Odolnost materiálu nebo stavebních prvků proti lomu nazýváme pevností. Díky vnitřní stavbě dřeva jsou pevnostní charakteristiky, především odolnost v tahu, odolnost v ohybu a odolnost v tlaku, ve třech hlavních směrech rozdílné.

Největší rozdíly dřevo vykazuje mezi podélným směrem (směrem vláken) a příčným směrem (v radiálním a tangenciálním směru).

Dřevo vykazuje v podélném směru asi 20ti až 30ti-násobnou pevnost v tahu oproti směru příčnému. Obecně je pevnost dřeva v tlaku menší než jeho pevnost v tahu. Různé dřeviny mají velmi rozdílnou pevnost. Pevnost dřeva je závislá především na měrné hustotě a vlhkosti dřeva. Pro moderní stavebnictví má největší význam modul elasticity (E-Modul). Ten popisuje schopnost působit proti deformacím způsobeným vnějšími silami. Hovorově je tak označována tuhost dřeva. Tvrdost je odpor, který dřevo klade při pronikání tvrdého materiálu a má význam zejména u podlah. Tvrdost roste lineárně s přibývající hustotou dřeva. Typické pevnostní vlastnosti jsou uvedeny v tabulce.

Tabulka: Vlastnosti tuzemských dřevin

Tabulka (C) VEH, BESTSELLER

Tvrdost dřeva

Při výběru správného dodavatele můžete předpokládat, že řezivo na masivní dřevěné podlahy bude vyrobeno z nejkvalitnějších dřevin. Po položení podlahy se předpokládá další povrchová úprava, která sníží riziko znečištění, zlepší celkovou odolnost dřeva před působením světla a mechanickým poškozením. Pro nejnáročnější použití se dají použít povrchy kartáčované, barevně olejované či ošetřené kvalitními laky. Oblíbené jsou také uměle „zestárnuté“ („postaršené“) povrchy – tzv. „Antique“ – drásané, ručně opracované, barvené, které dodají povrchu jedinečnou charakteristickou patinu. Dřevěné podlahy lze také tónovat speciálními barevnými odstíny laků nebo přírodních olejů.

Mechanickou odolnost podlahy ovlivňuje tvrdost materiálu, která u různých dřevin výrazně kolísá. Tvrdost se provádí klasickou zkouškou tvrdosti dle Brinnela. Zkouška tvrdosti podle Brinella je statická metoda měření tvrdosti materiálů podle Johana Augusta Brinella, způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6506-1 . Princip spočívá ve vnikání zkušebního tělesa kulového tvaru do zkoumaného materiálu a následného zjištění průměru vtisku. Tvrdost podle Brinella se označuje zkratkou HB (Brinell Hardness). Zatímco tuzemské jehličnany (smrk, borovice) jsou velmi měkké dřeviny orientačně s HB 1,6, resp. 1,8, modřín, jasan, ořech či třešeň již patří mezi dřeviny tvrdé. Mezi nejtvrdší dřeviny jsou řazeny hlavně dřeviny exotické (jatoba, ironwood) s tvrdostí HB až 7,7 (ostatní viz tabulka).

Tabulka: Tvrdost dřevin podle Brinnela

 

Autor: Petr Velfel

Autor děkuje společnosti SERAFIN CAMPESTRINI za poskytnutí odborných konzultací a obrazové dokumentace.

 

 

 

 

www.secacz.cz

www.feelwood.cz