Dřevěné podlahy (4): Vzhled a údržba podlah z masivu

08.03.2015 01:40

Barevné změny dřeva

Při použití dřevěných podlah je nutné také počítat s možnými barevnými změnami povrchu v důsledku působení světla. V závislosti na typu dřeviny dojde k přirozenému tmavnutí v důsledku působení slunečního záření na složky dřevní hmoty. V žádném případě tedy nejde o materiálovou vadu, ale přirozenou vlastnost dřeva.

Při pokládce dřevěné podlahy je důležité vybírat prkna z různých balíků a tím kompenzovat rozdíly v barevnosti, čímž vznikne barevně jednotnější povrch. Zmenší se tak riziko ostřeji ohraničených odchylně barevných větších ploch. Barevné variace i v jediné dodávce dřeva nejsou vadou materiálu či chybou dodavatele, dřevo je přírodní materiál, který je vždy originál a jeho barevnost je tedy také vždy individuální. Podobně je tomu například u jiných přírodních materiálů – dlažeb z kamene, klinkerových obkladů apod., kde nikdy nelze již z principu zaručit naprosto dokonale stejné složení základní hmoty.


Výroba podlahových prken je otázkou mimořádné přesnosti a pečlivosti

Foto (c) SECA, SERAFIN CAMPESTRINI

 

Rozměry a vzhled dřevěných prken

Dřevěnou podlahu tvoří jednotlivá podlahová prkna ze čtyřstranně hoblovaného masivního dřeva. Na dlouhých stranách jsou prkna opatřena perem a drážkou. Perem a drážkou mohou být opatřeny také čelní strany prken, často jsou ale také volně řezané. Kvalitu dřeva a provedení profilů samozřejmě popisují technické normy, zohledňující vzhled povrchu a pohledových částí.

Pro masivní podlahová prkna z jehličnatých dřevin se uplatňuje norma EN 13990. Zde jsou definovány charakteristiky ve třídách A a B pro dřeviny, jako jsou smrk, jedle, borovice, modřín a douglaska. Třídění kvality dřeva lze ale provádět také podle směrnic VEH (Sdružení evropských hobloven). Protože třída B připouští například velké suky, vypadá podlaha jako rustikální. 

Pro masivní podlahová prkna z listnatých dřevin se uplatňuje norma EN 13629. V ní se třídí povrch ve třech třídách, přičemž symbol "○" znamená nejkvalitnější třídění s velmi jednotným vzhledem, symboly "Δ" a "□" připouštějí více větších suků atd., takže pak vykazují spíše rustikální vzhled.

 

Obvyklé důležité rozměry jehličnatých palubek dle EN 13990


(Tloušťka "t" v rozmezí 18 - 34 mm, šířka "bp" v rozmezí 70 - 192 mm, odsazení spodní dásně "u" o hodnotě 1 mm, tloušťka horní dásně "w" v rozmezí 6 až 14 mm, délka minimálně 1,5 m bez profilovaného konce. Uvedené rozměry se vztahují na vlhkost 9 %.)

 

Povrchové úpravy dřevěných podlah, čištění a údržba

Aby bylo dřevo v interiéru perfektně chráněno před mechanickými vlivy a jiným poškozením (například vodou nebo špínou), je možné opatřit povrch speciálními prostředky – laky, oleji nebo vosky. Přitom by měla být zohledněna struktura a barva dřeva. Povrchová struktura dřeva může být ovlivněna mechanickým opracováním (kartáčováním nebo pískováním) a podle dřeviny také typem pórů. Některé povrchové úpravy nechávají póry otevřené, jiné je uzavírají.

Buď je zachována přirozená barva dřeva, nebo je barevné podání dřeviny upraveno mořením či barevným nátěrem. Přitom zásadní roli ve vzhledu hraje „oživení dřeva“ a stupeň lesku. Výběr způsobu povrchové úpravy záleží především na oblasti použití a optických požadavcích uživatele. Vedle toho je nutno dodržet také dostatečnou ochranu a zákonné předpisy, především z hlediska ochrany životního prostředí. Ve statické nenosné oblasti v interiéru, kam řadíme dřevěné podlahové krytiny, nejsou nutné žádné ochranné prostředky proti napadení houbou a hmyzem.

Volba správné povrchové úpravy významně spoluurčuje nejen životnost, ale i vzhled a charakter dřevěné podlahy. Často je podlaha pokládána bez ošetření. Požadovaná úprava se u mnohých podlah provádí přímo v místě až po pokládce. Před broušením může být podlahová plocha zatmelena.

Následně může být nanesen lak, olej nebo vosk. Ošetření probíhá nejčastěji pomocí vodou ředitelných výrobků. Oleje jsou nanášeny v tekuté formě a dřevo je vsákne, takže olej na povrchu slouží jako impregnace. Nakonec může být nanesen ještě vosk, který se zapracuje do pórů na povrchu dřeva. Navoskované podlahy jsou pak velmi odolné. Při vyšším zatížení potřebují dodatečnou péči a musí být čas od času znovu ošetřeny olejem, resp. navoskovány. Výhoda tohoto typu povrchové úpravy spočívá v tom, že může být renovována i menší plocha.

I po dlouhodobém užívání a silném zatížení mohou být dřevěné podlahy snadno renovovány a po obroušení a ošetření povrchu vypadají opět jako nové. Dostatečná tloušťka užitné vrstvy umožňuje několikanásobnou renovaci v závislosti na množství odbroušeného materiálu.

Z předpokládaného užívání vyplývají určité požadavky na povrchovou úpravu. Estetické představy a požadovaná odolnost povrchu určují typ nátěru. Odpovídající pokyny obsahuje například ÖNORM C 2354 "Transparentní nátěry pro dřevěné podlahy a z toho vyplývající ošetření". Zde jsou podrobně popsány parametry jako přilnavost, odolnost proti poškrábání, odolnost vůči chemikáliím. V normě jsou specifikovány tři třídy zatížení dřevěných podlah (A = mírné zatížení, například obývací pokoje a ložnice, B = silné zatížení, například mateřské školky a předsíně, C = obzvláště silné zatížení, například restaurace, školy, obchody, veřejně přístupné prostory).

Protože každý povrch v závislosti na zatížení podléhá přirozenému opotřebení, má pravidelná péče svůj smysl. K pravidelnému čištění dřevěných podlah stačí zametání a/nebo vysávání. Při silném znečištění může být povrch dodatečně setřen vlhkým hadrem. V každém případě je nutné vyvarovat se čištění za mokra! Jiný způsob čištění lze provádět podle doporučení výrobce produktů pro povrchovou úpravu. V každém případě je třeba k čištění dřevěné podlahy přistupovat rozumně a nepřehánět frekvenci čištění a nadbytečně používat nepřiměřené množství čisticích prostředků.

A kdy je vhodné dřevěné podlahy renovovat? Časem se i na velmi odolných podlahách začnou objevovat stopy poškození. Potřeba renovace závisí na intenzitě zatížení a době užívání – často nastane až po desetiletích. V tom spočívá jedna z největších výhod dřevěných podlah, totiž že i po mnoha letech mohou při relativně malých nákladech na obroušení a nové ošetření povrchu vypadat jako nové. Odpovídající tloušťka užitné vrstvy umožní několik renovačních kroků, čímž je dána životnost krásné podlahy po dobu i více než padesáti let.

 

 
 

Autor: Petr Velfel

Autor děkuje společnosti SERAFIN CAMPESTRINI za poskytnutí odborných konzultací a obrazové dokumentace.

 

 

 

 
 
 
 

 

Zpět